V cyklu Rodiče napořád, jejž ČT2 nasadí od soboty a který sleduje šest příkladů náhradní rodičovské péče, se totiž Olga Špátová otcově ideálu přiblížila. Vzdor pohnutým osudům dětí je výsledek nevtíravě pozitivní.
Tátovi nezavolám
Třeba v druhém dílu, nazvaném Kopcovi. Žena vybírá s dívkou šaty na maturitní ples, učí ji chodit na podpatcích, ale také ji vyplísní za nepořádek ve skříni. Není to maminka, nýbrž šestašedesátiletá babička, která si vzala na starost svou osiřelou vnučku a poté i jejího mladšího nevlastního bratra, jehož vychovával otec alkoholik. „Mám jenom strach, abych nebyla po bratrovi zase až druhá,“ vybavuje si dívka hladové roky dětství. Ani chlapci se po minulosti zjevně nestýská. „Tátovi nezavolám, protože pije,“ oznamuje babičce. A když jí sdělí, že „rváč jsem po tátovi“, dostane první ráznou výchovnou lekci.
Rodiče napořádČesko, 2017, 6x26 min Režie: Olga Špátová Scénář: Olga Špátová |
Příznačné je, že se tu nic převratného nestane, domácnost běží jako každá jiná: obyčejné úkony, jídlo, hry. „Ustlat si pořádně postel mě babička učila čtvrt roku,“ líčí vnučka, s vnukem zase zřejmě poprvé někdo doma čte – stylově Babičku. A pro sourozence jsou právě zdánlivé samozřejmosti vytouženým ostrovem řádu, jistoty a bezpečí. „Chci je naučit, že mají na světě jen jeden druhého,“ vysvětluje žena, již jako nemluvně adoptovali cizí lidé; tím spíše by přece vlastní potomky „nikdy nedala do děcáku“. Jen počítá roky: „Musím ještě šest sedm let vydržet – ale oni mi tu kondičku dají!“
V případě Kopcových trochu chybí pouze vysvětlení, jak asi hrdinka v důchodovém věku utáhne soužití se dvěma teenagery po ekonomické stránce. A v obecné rovině vyvstává otázka, jestli si v ČT někdo všiml, že dost podobnou problematiku jako cyklus Rodiče napořád sleduje i dokument Nerodič, který rovněž vznikl v koprodukci Kavčích hor, ač vedle televizní dráhy to zkouší od září v kinech.
