RECENZE: Stalin, strach a smích. Dohromady to sedí až děsivě přesně

  14:59aktualizováno  14:59
Fakt, že britská komedie Ztratili jsme Stalina se v Rusku nesmí promítat, by mohl svádět k představě bezuzdné švandy. Ale nic tak laciného se nekoná, tady smích mrazí. K charakteristice filmu, který vešel do našich kin, se hodí výrok Václava Havla o rozdílu mezi literou a duchem zákona.

Záběr z filmu Ztratili jsme Stalina | foto: CinemArt

Literu filmu, v daném případě historická fakta, může hodně nesmlouvavý badatel občas zpochybnit. Ale duch doby je zde natolik věrný, že vydá za leckterý dokument. Dokonce překvapivě věrný, pokud se vezme v potaz, že za ním stojí tvůrci bez totalitní zkušenosti, britský režisér s italskými předky Armando Iannucci a francouzský autor komiksové předlohy Fabien Nury.

Příběh jednoho týdne, v němž Stalin dostal mrtvici, zemřel a byl pohřben, spojuje dvě zdánlivě neslučitelné kategorie: smích a strach. Napříč postavami mocenského mikrokosmu je váže pevné pouto. Směšně se lidé chovají ze strachu, právě smích je od strachu osvobozuje, ale hned navozuje další dávku obav.

Fotogalerie

Stačí scéna veselých pitek. Čí anekdotě se Stalin smál a čí mu nesedla? Který vtipálek povýší a který skončí na seznamu lidí určených k likvidaci?

Když při důvtipném prologu z koncertu přenášeného rozhlasem Stalin zavolá, že si přeje nahrávku, kterou nepořídili, vypukne panika. I řešení je bizarní a děsivé zároveň.

Film Ztratili jsme Stalina používá zvláštní typ nadsázky, ale sedí to. I tam, kde se ke slovu dostává zjevná situační fikce, odpovídá nálada realitě. Stupňuje se od chvíle, kdy se první členové vedení sejdou u diktátorova bezvládného těla. Čekají na ostatní, až budou „usnášeníschopní“, aby mohli zavolat doktora. Tedy pokud nějakého najdou, když ti nejlepší už skončili na popravišti nebo v gulagu.

Skeč, kdy Stalina vláčejí na lůžko, by slušel klasické grotesce, kdyby i tady nezněly podtóny nejistot – kdo smí nést hlavu, kdo nohy? Dosud se báli všichni jednoho muže, nyní se bojí každý každého. „Závody začaly,“ startuje honba za vůdcovým nástupcem.

A zatímco hlasují povinně „jednomyslně“, už se intrikuje a taktizuje. Nelze začít příliš brzy, co kdyby se Stalin ještě probral?. Ale taky ne moc pozdě, aby sokové nezískali náskok. Kdo první obejme Stalinovu dceru, kdo zpacifikuje jeho opilého syna? Každá zásluha se počítá.

Ztratili jsme Stalina

Režie Armando Iannucci, hrají Steve Buscemi, Jason Isaacs, Olga Kurylenko, Jeffrey Tambor, Simon Russell Beale

Hodnocení­: 70 %

Ve skladbě snímku se objevují otrle odosobněné, o to však účinnější krvavé zásahy tajné policie, které rytmizují hlavní dějovou linku mocenské bitvy. Tvoří ji vlastně série trapasů působících však více hrozivě než uvolněně. Likvidace příkazů, dokumentů, svědků, dvojníků, celá mašinerie konce jedné éry se odvíjí s přezíravou samozřejmostí stejně jako okamžiky, kdy si rivalové berou za rukojmí osobních půtek lid.

Herecky vládne Steve Buscemi coby cynický realista Chruščov, Jason Isaacs dělá z šéfa armády Žukova něžnou karikaturu Supermana; celé politbyro pak lehce připomíná partu spiklenců z Císařova pekaře, ale tady se nelze smát bezstarostně, ani když po puči zálibně shrnou „to byl týden jako za starých časů“.

Tuzemský divák by oželel vysvětlivky a zjednodušení, ale spíš ani nezatouží hledat chyby po tak mrazivé zábavě bez světlého bodu. Žádný „klaďas“ tu není a pod vlajkou ideologie strachu ani být nemůže.


Nejčtenější

Z Nabarveného ptáčete se odcházelo i v Torontu, píše Daily Mail

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

I druhá festivalová zastávka snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče potvrdila, že ne každý divák je schopen přijmout...

Zemřel hudebník Ric Ocasek. Exmanželovi topmodelky Pořízkové bylo 75 let

Hudebník Ric Ocasek s manželkou Pavlínou Pořízkovou na snímku z roku 2009.

Zemřel rockový hudebník a producent Ric Ocasek. Bývalému manželovi topmodelky Pavlíny Pořízkové bylo 75 let. Zpěváka...

PRVNÍ DOJMY: Je Nabarvené ptáče dobrý film? Rozhodně pro to dělá maximum

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

O Nabarveném ptáčeti už se ví skoro všechno. Jak se slavně probilo na festivaly v Benátkách a Torontu, že mu jedni...

VIDEO: Dagmar Havlová je zase komička. Na domovní schůzi Vlastníků

Z natáčení komedie Vlastníci

Komedie pro ty, kdo to nezažili. Tak si říká novinka režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci, která zamíří do...

RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných

Druhá ukázka z filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče

Coby producentský čin představuje Nabarvené ptáče nesporně událost roku, před níž se sluší hluboce smeknout. Jako film,...

Další z rubriky

Proč bych měl zabít Ramba? Sylvester Stallone křísí akční legendu

Sylvester Stallone ve filmu Rambo: Poslední krev

Do svých třinácti let byl Sylvester Stallone za své chování vyloučen ze čtrnácti škol. V patnácti vyhrál hlasování...

RECENZE: Snímek Ad Astra zdobí Brad Pitt. Jinak jen stíhá Gravitaci

Záběr z filmu Ad Astra

Shodou okolností se Donald Sutherland, Tommy Lee Jones a Loren Dean potkali už ve filmu Vesmírní kovbojové. Nyní putují...

V oscarové bitvě se Václav Marhoul utká s Pedrem Almodóvarem

Petr Kotlár a Václav Marhoul na festivalu v Benátkách uvedli Nabarvené ptáče

Česká filmová a televizní akademie vybrala Nabarvené ptáče scenáristy režiséra a producenta Václava Marhoula jako...

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.

Najdete na iDNES.cz