Slovenská Zpráva vznikla podle memoárové knihy popisující skutečnou událost, útěk dvou mladých židovských vězňů z Osvětimi, kteří pak podali osobní svědectví o zvěrstvech páchaných nacisty v koncentračním táboře.
Věcně vzato jde tedy o historickou rekonstrukci, avšak režisér Peter Bebjak jí vtiskl artovou podobu - a nic neruší budování téměř reportážní věrnosti více než vyumělkovanost formy.
Nadto struktura vyprávění člení vypjaté dny jara 1944 na dvě části, přičemž ta první nepřinese nic, co by už ve snímcích o holocaustu nebylo k vidění, a druhá naopak dost překotně spěje k finále, nechávajíc potřebná fakta stranou.
Konkrétně úvodní polovina se odehrává v lágru poté, co slovenská dvojice zmizí, rozjede se pátrání a vedení tábora se snaží vypáčit ze spoluvězňů alespoň náznak stopy. Jak jinak než fyzickým i psychickým terorem včetně mučení, bití, poprav.
Nechybí ani německý velitel, který se krutě mstí za smrt syna padlého na východní frontě, ani citové vydírání prostřednictvím ohrožených příbuzných. Ano, je to syrové, drsné, ale svým způsobem mechanické pojetí, kde se ze zástupu postav vydělí pouze statečný muž víry a vlastně nejsilněji hraje mrazivá pára, stoupající od úst týraným tak jako katanům.
Druhá polovina sleduje cestu ústředního tandemu poté, co se octne za ostnatým drátem. Ovšemže byla klopotná, nebezpečná a vysilující, ale strastiplné putování již zcela opouští hru na autenticitu a přechází v okatě uměleckou manýru, již obstarávají zejména hrátky s klopenou kamerou. Popravdě hrátky únavné a vzdalující tóninu Zprávy ještě dál od prožitku.
Následné okamžiky, kdy se uprchlíkům v nouzi dostane pomoci bezejmenných, zůstanou bez bližších vodítek - najděte si to na Googlu, vzkazuje film mezi řádky.
A když mladíci bezmála pohádkovou zkratkou usednou proti Hannahově úředníkovi Červeného kříže, jenž váhá, zda jim uvěřit, už není čas na to podstatné, o čem by měl film vyprávět - tedy jak a proč ho svou zprávou přesvědčili.
Což zamrzí o to více, že právě Hannahův výkon je ukázkou pravého herectví; téměř jediný. Jako by pochybnostmi svého hrdiny sice snímku přidával body, ale současně tak paradoxně poněkud kazil modelovou partii, kde stojí hodní proti zlým a nad nimi filmař, který se chce předvést.
