RECENZE: Prchá před Rusy i Židy. Zase jeden zoufalec má Život v hajzlu

Darren Aronofsky, tvůrce ceněných děl Wrestler, Černá labuť či Velryba, má natolik oddané příznivce, že mu budou tleskat i za novinku kin Život v hajzlu, v podstatě běžnou krimikomedii o smolaři, který se zaplete do války gangů.

Tak trochu coenovský námět dodal scenárista a autor knižní předlohy Charlie Huston, stylovou náladu zařídily špinavé čtvrti New Yorku 90. let a hlavní postavu ztroskotance vystihl Austin Butler, sběratel cen za výkon v titulní roli hudebního životopisu Elvis.

Zápletka je nicotná: mladík, který po tragické autonehodě ztratil slibnou sportovní kariéru, pracuje v zapadlém baru a vedle alkoholu si libuje v sexu se svou dívkou alias Zoë Kravitzovou, jednou pohlídá výstřednímu sousedovi kočku.

Od té chvíle mu hrozí smrt a teprve postupně zjistí, oč jde drsným ruským gangsterům, ještě brutálnějším židovským bratrům, Portorikánci s pistolí i záludné policistce. V kočičí kleci totiž leží klíč k velkým penězům, jak jinak než už zase z prodeje drog.

Butlerovo chlapecké kouzlo zmateného otloukánka účinkuje, Kravitzová uplatňuje naplno svůj půvab, smích zařizují Liev Schreiber a Vincent D’Onofrio coby napohled dobromyslní staříci, kteří svou oběť vezmou k babičce na židovský svátek, a také výmluvné reakce dotyčné kočky.

Ale jinak se do gangsterské hříčky vnucuje až příliš doslovně český titul „v hajzlu“: odpadky, splašky, krev, zvratky, bití, mučení, rány i jizvy se vrší v názornou beznaděj. Potěší pár akcí jako v labyrintu požárních žebříků, nicméně častěji se dostaví úžas, co vše hrdina fyzicky zvládá krátce poté, kdy mu odebrali ledvinu.

Život v hajzlu

55 %

USA, 2025, 107 min

Režie: Darren Aronofsky

Předloha: Charlie Huston (kniha)

Scénář: Charlie Huston

Hrají: Austin Butler, Zoë Kravitz, Matt Smith, Griffin Dunne, Liev Schreiber, Vincent D’Onofrio, Regina King, Carol Kane, Bad Bunny, D’Pharaoh Woon-A-Tai a další

Kinobox: 73 %

Omletý model, v němž kolem náhodného outsidera přibývají mrtvoly, by mohl odkazovat k domácí klasice Čtyři vraždy stačí, drahoušku!, jenže Život v hajzlu se k parodii nehlásí, uplatňuje více realizmu než stylizace a v návratech do minulosti zase více melancholie než humoru.

Nelze mu však upřít působivou náladu a několik vtipných okamžiků, třeba když na stadionu zasáhnou do honičky naštvaní fanoušci. Současně však v prodlužovaném finále podstrkává vzkaz, kterak kluk dospěje v muže, když se konečně postaví svým traumatům. Zkrátka Život v hajzlu je žánrově chaotický a v rámci režisérovy tvorby pominutelný.