Hra, kterou napsal Eric-Emmanuel Schmitt, prošla řadou tuzemských scén od Plzně po pražské Divadlo v Celetné a slovy programových anoncí „odhaluje tajemství mezi dvěma muži a nepřítomnou ženou“.
Filmový přepis, za jehož scénářem i režií stojí Adolf Zika, sice dotyčnou ženu „zpřítomnil“, ovšem v banálně lyrizovaných vzpomínkových výjevech smyslné víly tančící mezi stromy. A byť oživení slibují i další postavy, o zvířatech nemluvě, divadelní původ se plátnem jasně prodírá od první do poslední repliky.
Prostředkům, jež unese jeviště, se film urputně brání. Adaptace potřebuje zásadnější zásah než zahrádku, psa a snové křepčení osudové dámy.
