Zprvu působí jako neškodný mluvka z rodu Pepinů, při vší vulgaritě čtvrté cenové skupiny až zábavně dojemný, když své „vole vole“ bezděčně používá i ke svádění. Postupně se však jeho bezstarostný pragmatismus dostává přes hranici, kde už za vlastní výhody ubližuje jiným - aniž by si to snad v plném dosahu uvědomoval.
Na jinak silné postavě veselého primitiva poněkud zaráží jen fakt, že za skoro dvacet let, kdy řídí televizní vozy a sám je řízen tajnou policií, se nevyvíjel, neměnil, nic nepochopil. Nad jeho naivitou i důstojník StB v podání Jiřího Dvořáka obrací oči v sloup, jako by si stýskal - A s takovým materiálem musíme pracovat!
