Režisér Martin Scorsese špatné filmy dělat neumí a na mafiánská dramata je přímo odborník, hrdina jeho Letce Leonardo DiCaprio zraje závratně od role k roli a spolehlivý Matt Damon má jen smůlu, že se svému protihráči DiCapriovi typově příliš podobá na to, aby se vůči němu mohl ostřeji vyhranit.
Humor, z nějž mrazí
Přesto: hrdinou snímku Skrytá identita, který právě vstupuje do českých kin, není ani vytříbený zasloužilý filmař v pozadí, ani dva současní miláčkové publika v popředí, nýbrž herecký veterán Jack Nicholson.
Jeho šéf podsvětí představuje osobnost, která odpuzuje a odzbrojuje stejnou měrou. Dovede být otcovsky velkorysý k dětem, odporně slizký k ženám a usměvavě brutální k nepřátelům. Je vzdělaný, vtipný, krutý - popravuje jen tak mezi řečí, než si zajde do opery, při osobitém výkladu o Johnu Lennonovi si hraje s krvavou rukou jedné oběti v sáčku.
A jen Nicholson umí zažertovat s tak mrazivě hrozivým úsměvem: „Pojď se mnou. To nebyla prosba - já nejsem polda!“ Velký herec v roli velkého hráče, kterého přesně vystihuje i beze slov, zosobňuje opravdu lahůdkovou podívanou.
Poživačná Nicholsonova postava přitom pouze tahá za nitky cizích osudů, aniž si sama nechá nahlédnout do karet. Na konci oněch neviditelně řízených vláken, věčně nad propastí, visí dvě živé loutky: DiCaprio coby policista, který má tajně proniknout do podsvětí, a Damon jako jeho pravý opak, člen mafie vyslaný do policejních složek.
Oba mají podobný původ, podobné ambice, dokonce mají společnou milenku-psycholožku, což je vypelichané klišé a navíc figurka ryze zbytečná.
Kdo je špion? Každý
Skrytá identita totiž ztělesňuje onen typ filmu, kterému se říkává „čistě mužská záležitost“ a v němž se vše řeší na život a na smrt, na ostří nože. Včetně pokerových dialogů, kterých - bez ohledu na Nicholsonovy nádherné průpovídky - je tu přespříliš.
K danému žánru přísluší rovněž drsný jazyk „správných chlapů“, zkoumavé pohledy a tiché léčky ve stylu hry kočky s myší a několik akčních scén, sázejících spíše na nevšední pojetí než na četnost a výbušnost.
Protože překombinovaná historka začne po chvíli působit monotónně a odtažitě, člověk má čas všímat si detailů. Třeba toho, že ani zločinci neopomenou vypnout mobily, když jdou „do práce“, a vůbec stále podstatnějších úloh mobilních telefonů v současné kinematografii.
Nicméně jinak se děj příliš nemodernizuje. Asi v půli filmu vyjde najevo, že kromě dvou zvědů tu kdosi třetí pracuje pro obě strany, zhruba ve dvou třetinách si konečně DiCaprio a Damon zkříží cestu a pak už se jen čeká, kdo vyvázne se zdravou kůží a kdo byl vlastně ten zrádce.
Mezi námi: každý, kdo šel kolem. Vyústění snímku bohužel setře mnohé jeho sympatické stránky, neboť náhlá nadúroda odhalených a potrestaných špionů hraničí s nechtěnou parodií. Nicholsonův dar však odolá i téhle scenáristické zvůli.
