Dokumentarista Jan Špáta říkával, že nejtěžší je natočit napínavý film, nikoli nudný kýč, o obyčejném lidském štěstí. Mike Leigh to udělal - a tak podmanivě, že Další rok, který právě dorazil do Česka, byl nominován na pět cen britského nezávislého filmu.
V jednoduchosti je krása, v kráse smích i bolest. Leigh sleduje jeden postarší manželský pár během čtyř ročních období tvořících přirozené kapitoly příběhu, zdánlivě jen "další rok", kdy se nic zásadního nestane - a přece obsáhne vše, na čem život stojí.
Hranice soucitu
Jim Broadbent a Ruth Sheenová v hlavních rolích jako by spolu opravdu strávili léta, natolik z jejich přirozené souhry tryská samozřejmá láskyplná důvěrnost, která už se obejde i beze slov. On geolog, ona psycholožka; po práci společně zahradničí, večer si vezmou knížku, dají sklenku a polibek na dobrou noc. Sladění v rituálech i v humoru, vyrovnaní, příchylní, spokojení; dva z milionu, kteří objevili tajemství míry, skýtají velmi příjemnou naději pro stáří.
Jenže tichá harmonie, která mezi nimi vládne, přitahuje ty méně šťastné. Slétají se hladově jako můry ke světlu: ženina dávná kamarádka lovící věčně, marně a trapně vysněné partnery, již takřka oscarově hraje Lesley Manville, či mužův bratr s pivním břichem a stesky, že "všechno je dneska pro mladý, i bary".
Nešťastníci zkrátka ze šťastných tyjí: stahují se k nim, aby se svěřili, vyplakali a posílili viditelným důkazem, že láska není pouze chiméra. Z vlastního zoufalství citově parazitují na vstřícné, nikoli však tupě útrpné dvojici, která zhroucené hosty kromě útočiště umí počastovat i něžným soukromým sarkasmem.
Od vtipu k ranám
A co je zvláště silný motiv: zejména žena má sklon si vlastní štěstí vyčítat, jako by se za ně snad měla ostatním omlouvat, cítit vůči nim dluh a připadat si před nimi provinile. Nicméně i milosrdenství soucitu má své meze, když se kamarádka manželů zamiluje do jejich syna a na jeho snoubenku hystericky nevraží.
Nic z toho však na plátně přímo nezazní. Vede se tu navenek běžná, domácky sousedská konverzace, jejíž inteligentní úsměv vždy zachrání situace plné lítosti, trapna, studu i sebeklamu tak mistrně, jak to dovedou jen britští herci. Od epizod v čele s Imeldou Stauntonovou, skvostnou ve vylekané uzavřenosti, až po výstřední vetřelkyni křečovitě předstírající, jak miluje svou samotu a nezávislost. Další rok zkrátka velice nenuceně postihuje, jak si lidé potřebují popovídat - a jak se toho bojí.
Prostě, čistě, bez ozdob a šifer, jen maličko zdlouhavě se vine vesměs vtipné vyprávění od jara do zimy mezi zahradními pikniky, "babinci", golfem či třeskutými řidičskými pokusy "nezávislé" kamarádky.
I příbuzenský pohřeb má ještě zvěcnělý ráz dospělé sebekontroly, kterou však prolomí bolestná konfrontace a poté zraňující finále, ve kterém se kamarádka jako vyvrženec proplíží předsíní pro další dávku své drogy - ponižující citové almužny kdesi v posledním koutku rodinné soudržnosti. To jsou výjevy, kdy pomyslná ručička procentního hodnocení ve vteřině poskočí o deset procent výš a člověk porozumí, jak velikým darem je odpuštění, když už se jinak nedá pomoci. Lépe než Dalším rokem snad nová filmová sezona ani začít nemohla.
Další rok
VB, režie Mike Leigh, hrají J. Broadbent, L. Manville, R. Sheenová, I. Stauntonová, tit., 129 min.
Hodnocení MF DNES: 80 %
