Přesto tři novinky ukazují, že v seriálové tvorbě se rozdíly pomalu stírají. Zvlášť v žánru krimi: i když Rapl stále vítězí originalitou, svého hrdinu z mysteriózního Cirkusu Bukowsky posunul blíž k modelu týmových pátraček, jaký převzala Mordparta. Tvůrci krimi již vesměs ovládli filmové záběrování, práci v exteriérech, hru se světlem a detailem, volbu typově zajímavých, méně známých herců – jenže to dělají právě už všichni. Kriminálka Anděl byla první, Případy 1. oddělení nejvěrnější a Rapl nejvytříbenější.
Rapl (75 %)
Cirkus Bukowsky před třemi lety přinesl průlom, z něhož si Rapl bere postavu Hynka Čermáka coby detektiva Kuneše, „drsnějšího než Krušné hory“, kam je převelen napůl za trest, napůl k vyšetřování dávné vraždy, jež se vine napříč samostatnými případy každého dílu. Tím Rapl připomíná stavbu VIP vražd, některé kauzy – v druhém dílu smrt faráře – mají zase pel tajemných rituálů a la Labyrint a věcné pojetí místních policistů dává každému z nich skryté trauma, což také není nové.
Nicméně o třídu nad konkurencí drží Rapla způsob vyprávění, temná stylizace vetknutá hned do bondovských titulků, úderné rány bez vysvětlivek.
Moderně snímanou detektivku lze směle vyvážet: dialogy jsou úsporné, akce reálná, soukromé vazby jen naznačené, hrdinův brloh hororově zvetšelý, Jáchymov setmělý jako Městečko Twin Peaks a duch kraje podobně jako ve filmu Schmitke splétá ze slatin a mlh tíživou osamělost, protipól líbivě sousedské Policie Modrava.
Potěší, že i mladý parťák hrdiny dovede uplatnit jízlivost, třebaže nikdo nepřebije Kunešovo jedovaté „Někdy úplně stačí mlčet“. Nicméně navzdory vyrovnané souhře včetně bizarní galerky podivínů platí, že kdykoli zrovna není Čermák na scéně, napětí i vtip se poněkud otupí, také trochu zdržuje exmanželská dějová linka jeho hrdiny. Přesto noirový nádech se spoustou sarkastické marnosti i s náladou světských kratochvílí zapadlého kraje znamená v současné době filmařský vrchol původní domácí krimi.
Mordparta (55 %)
Proti Raplovi je Mordparta prostě jedním z mnoha profesních románů o zločinu. Slušná žánrová práce stojí řemeslně o tři ligy výš než letní omyl Primy jménem Jetelín, ale do modelu part od Anděla po 1. oddělení nic vlastního nepřidává. Nestor, buřič, suchar, uštvaná matka a rozpolcený šéf vyšetřují spolehlivě nasnímané, slaběji vystavěné případy.
Již v úvodní Nevěstě zná každý čtenář Agathy Christie vraha dřív než policisté, dodatečně vytahující důkazy z kouzelného klobouku. Sází se zjevně na aktuální témata typu dětská pornografie, i když právě dotyčný (třetí) díl zachází obratně s thrillerovými prvky. Straší se sice tmou, v níž není nic vidět, a od přepjaté šlapky po deník s názvem Bulvár trpí Mordparta doslovností, ale před deseti lety by vyhrávala; dnes se veze uprostřed pelotonu.
Doktor Martin II (55 %)
Byť jde o seriál jiného typu, i beskydská sága o nerudném lékaři v podání Miroslava Donutila by mohla jít lehce nad laťku prvé řady, pokud si z příliš dlouhého úvodního dílu podrží jeho nejsilnější prvek: detektivku v medicíně. Kde se hledá „pachatel“ čili zdroj nemoci, má vyprávění švih, dokonce říz jako v hádce hrdiny s postavou Sabiny Remundové.
Zato vztahové výztuže v čele s vlekle korektní romancí nakazí spavou nemocí nejen místního policistu. A hlavně, oč zábavněji se zdá být nová série napsaná, o to plošeji je natočená; postrádá rukopis a za „kochání přírodou“ snad bere režisér prémie.
A jak dopadl první souboj v měření sledovanosti? Doktor Martin II byl lehce nad milionem diváků a vítězil hlavně u starších ročníků, Mordparta skončila těsně pod milionem a s vyšším podílem mladších generací.
