RECENZE: Trainspotting nic neřeší, a v tom je jeho půvab

  11:09aktualizováno  11:09
Blíží se premiéra filmu T2: Trainspotting 2. Po dvaceti letech totiž režisér Danny Boyle natočil pokračování svého kultovního snímku Trainspotting. Připomeňte si ho v recenzi Mirky Spáčilové v MF DNES z 19. 10. 1996.

Z filmu Trainspotting | foto: Intersonic

Jsou čtyři, mladí a odzbrojující, podobně jako někdejší muzikantské legendy vzešlé z Liverpoolu. Jenže hrdinové zběsilé filmové hříčky jménem Trainspotting se narodili o čtvrtstoletí později ve skotském Edinburghu, hudbu neprovozují, nýbrž poslouchají a heroin pro ně neznamená jen součást životního stylu, ale i „život na celý úvazek“.

Fotogalerie

Jak říká hlavní aktér, vypravěč a glosátor Mark jediný, který se pokusí o únik, a musí přitom přátele krutě zradit, aby se stal takzvaně lepším člověkem -, vůbec na ničem nezáleží, když máte „poctivý návyk“. A jestliže se drogové závislosti nakrásně zbavíte a začnete vést spořádaný život s bytem, zaměstnáním a bílým límečkem, proti jakému jste ještě nedávno tak okázale protestovali, stále není vyhráno: vrací se minulost a s ní kamarádi i staré rituály...

Trainspotting tedy představuje jediný bludný kruh, složený ze dvou „polofilmů“. První z nich je posedlý, šokující, stylem humoru černočerný, náladou něžně posmutnělý a v dialozích i obrazech neskutečně vynalézavý. Přináší otevřený, až sebetrýznivý generační portrét obyčejné party, jmenovitě inteligentního Marka, dále mudrce Chcípáka, jenž cituje z bondovek a na všechno má teorie, dojemně směšného Spuda, který se skvostně umí vylhat z péče pracovního úřadu, a bezelstně čistého Tommyho, jenž k heroinu sáhne až po rozchodu s dívkou - a dosáhne nejhlouběji.

Kolem se míhají starostlivě vyděšené rodičovské tváře, diskotékové dívenky, družné pivnice s krvavými pranicemi; a nikde široko daleko vztyčený ukazovák, pražádný účelový kazatel AIDS, ani stopy po umělém konfliktu. Obsahem skororeportáž, tvarem však vysoce (a mistrně) stylizovaný snímek neřeší, ale baví: nabízí jedinečnou výpravu do hlubin záchodové mísy, brilantní řetěz erotických trapasů a chválabohu se obejde bez věčných výtvarných abstrakcí, připisovaných narkomanským vizím.

Trainspotting

Velká Británie, 1995, 93 minut

režie: Danny Boyle,

hrají: Ewan McGregor, Robert Carlyle, Jonny Lee Miller, Ewen Bremner

Hodnocení­: 80 %

Markovy představy při kruté odvykací kúře vycházejí z reálných rekvizit a dějů, s fantazií stavěných na hlavu. Děsivý tón přináší smrt malého dítěte, jež odstartuje druhý „polofilm“ - ten si pohrává s žánrem krimi a poněkud ztrácí dech, než jej zas objeví ve finále.

Markovo dvousečné vítězství - „a teď budu jako vy“, slibuje divákům poté, co okradl přátele - má stejné „antiřešení“ jako Boyleův debut Mělký hrob, kde mladá nostalgie pospolitosti také dostala ránu z dospělosti.

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Vémoly je mi líto. Bez něj bychom O2 arenu nevyprodali, říká šéf Oktagonu

Karlos Vémola a Attila Végh. První jmenovaný po dvou minutách padá v Oktagonu k zemi a píše tím další část příběhu,...

  • Další z rubriky

RECENZE: Solidní Bez vědomí nepřizná barvu smyšlené východoevropské bondovky

Tvůrci seriálu Bez vědomí, jenž startuje na HBO v neděli k výročí 17. listopadu, mají štěstí, že revoluce nepřišla...

Nedokončený film Poslední z Aporveru půjde do dražby. Za 18 milionů

Nedokončený fantasy snímek režiséra Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru se kvůli dluhům octl v insolvenčním řízení a...

RECENZE: Návrat Dagmar Havlové ke komedii zařídili jiskřiví Vlastníci

Místo Dvanácti rozhněvaných mužů sedí kolem stolu čtrnáct majitelů bytů. Nečekaně zábavnou domovní schůzi zprostředkují...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz