Jsou čtyři, mladí a odzbrojující, podobně jako někdejší muzikantské legendy vzešlé z Liverpoolu. Jenže hrdinové zběsilé filmové hříčky jménem Trainspotting se narodili o čtvrtstoletí později ve skotském Edinburghu, hudbu neprovozují, nýbrž poslouchají a heroin pro ně neznamená jen součást životního stylu, ale i „život na celý úvazek“.
Fotogalerie |
Jak říká hlavní aktér, vypravěč a glosátor Mark jediný, který se pokusí o únik, a musí přitom přátele krutě zradit, aby se stal takzvaně lepším člověkem -, vůbec na ničem nezáleží, když máte „poctivý návyk“. A jestliže se drogové závislosti nakrásně zbavíte a začnete vést spořádaný život s bytem, zaměstnáním a bílým límečkem, proti jakému jste ještě nedávno tak okázale protestovali, stále není vyhráno: vrací se minulost a s ní kamarádi i staré rituály...
Trainspotting tedy představuje jediný bludný kruh, složený ze dvou „polofilmů“. První z nich je posedlý, šokující, stylem humoru černočerný, náladou něžně posmutnělý a v dialozích i obrazech neskutečně vynalézavý. Přináší otevřený, až sebetrýznivý generační portrét obyčejné party, jmenovitě inteligentního Marka, dále mudrce Chcípáka, jenž cituje z bondovek a na všechno má teorie, dojemně směšného Spuda, který se skvostně umí vylhat z péče pracovního úřadu, a bezelstně čistého Tommyho, jenž k heroinu sáhne až po rozchodu s dívkou - a dosáhne nejhlouběji.
Kolem se míhají starostlivě vyděšené rodičovské tváře, diskotékové dívenky, družné pivnice s krvavými pranicemi; a nikde široko daleko vztyčený ukazovák, pražádný účelový kazatel AIDS, ani stopy po umělém konfliktu. Obsahem skororeportáž, tvarem však vysoce (a mistrně) stylizovaný snímek neřeší, ale baví: nabízí jedinečnou výpravu do hlubin záchodové mísy, brilantní řetěz erotických trapasů a chválabohu se obejde bez věčných výtvarných abstrakcí, připisovaných narkomanským vizím.
TrainspottingVelká Británie, 1995, 93 minut režie: Danny Boyle, hrají: Ewan McGregor, Robert Carlyle, Jonny Lee Miller, Ewen Bremner Hodnocení: 80 % |
Markovy představy při kruté odvykací kúře vycházejí z reálných rekvizit a dějů, s fantazií stavěných na hlavu. Děsivý tón přináší smrt malého dítěte, jež odstartuje druhý „polofilm“ - ten si pohrává s žánrem krimi a poněkud ztrácí dech, než jej zas objeví ve finále.
Markovo dvousečné vítězství - „a teď budu jako vy“, slibuje divákům poté, co okradl přátele - má stejné „antiřešení“ jako Boyleův debut Mělký hrob, kde mladá nostalgie pospolitosti také dostala ránu z dospělosti.
