RECENZE: Proč Ticho před bouří posílá hollywoodské hvězdy do blázince

Sešli se Matthew McConaughey, Anne Hathawayová, Jason Clarke; hvězdy ve filmu Ticho před bouří slibují vražedný milostný trojúhelník. Jenže skutečnou vraždu páchá spíš autor na svých hercích.

Z filmu Ticho před bouří | foto: Bontonfilm

V originále se film jmenuje Serenity čili klid; stejně jako loď, na niž bere McConaugheyho hrdina rybářské výpravy. Z ostrovního zahnívání mezi mořem, barem a milenkou jej vytrhne zjevení exmanželky, která žádá, aby pro spásu jejich synka a za tučnou částku zabil jejího nového, násilnického muže.

Divák se těší na trojboj vášně včetně výbušné erotiky a klamných lstí; ne že by to byla bůhvíjaká novinka, ale rum, sex, pot a krev v Karibiku mají vždy něco do sebe.

Jenže scenárista a režisér Steven Knight se zjevně chtěl pochlubit nadžánrovou podívanou – a tím poslal své Ticho před bouří rovnou ke dnu.

Dokud se předvádí směs Afričana, ač bez humoru, a Bílé velryby ve zmenšené verzi, protože zde se hrdinova lovecká posedlost týká obřího tuňáka, má film alespoň přijatelnou náladu se zručně nasnímanými rybářskými souboji. A když osamělého reka dostihnou banality od vzpomínek na dítě po vyznamenání z Iráku, pořád ještě může nahý McConaughey ve vlnách uspokojit alespoň dámy v publiku.

Mírná potíž přijde s nástupem Hathawayové, která sice také ukáže hodně ze svých půvabů, ale škodí jí jednak umělá stylizace blondýny, jednak průvodní, až odpudivě „významotvorná“ hudba. I její citové vydírání dramatizuje režisér vyloženě školácky, takřka na samé hraně laciné telenovely.

Ovšem vůbec nejhrubší zradu vnese do příběhu motiv myšlenkového „spojení“ otce se vzdáleným potomkem u počítače, krkolomně ušmudlané mysterium, do něhož ještě vstupuje moudré kázání hrdinova kolegy na téma nebe a peklo, dobro a zlo.

Ticho před bouří

30 %

Scénář a režie Steven Knight, hrají Matthew McConaughey, Anne Hathawayová, Jason Clarke

Co chvíli se spustí déšť, v jehož provazcích se postavy tváří vždy ještě o stupeň osudověji, a čím mystičtější nádech na sebe berou, tím jsou publiku lhostejnější. A za dotyk virtuální reality v poslední čtvrthodince už by si režisér zasloužil převoz do blázince, kam tak usilovně posílá své prvoligové, bohužel bezmocné herce.

Tak se ze standardního vztahového thrilleru díky „vylepšení“ stala historka, která nestála za vyprávění. Jen domácká atmosféra exotického ostrova, kde se nic neutají, nemůže k zážitku stačit. Ano, ještě je tu onen dobrodružný rybolov. Ale jeho fanouškům udělá větší radost tematický dokument. A kdo se snad těšil na žraloky, nových Čelistí se od tuňáků či marlínů opravdu nedočká.