Pondělí 17. února 2020, svátek má Miloslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. února 2020 Miloslava

RECENZE - Tatínek: I továrnička na legraci zná pláč a křik

  1:00aktualizováno  1:00
Tatínka lze brát jako příjemný portrét Zdeňka Svěráka, jako "malou domů" neboli rodinný dárek klasikovi českého smíchu od jeho syna - což režiséru Janu Svěrákovi určitě někdo vyčte - nebo prostě jako film, který stvrzuje tři známé pravdy.

MFFKV - pózování oceněných - Jan a Zdeněk Svěrákovi - Karlovy Vary (7. července 2007) | foto: Petr TopičiDNES.cz

Zaprvé, že i ta nejvousatější metoda, pouť hrdiny vlastní pamětí po krajině dětství a zrání, může účinkovat, pokud dotyčný dokáže shodit dojetí přiměřeným, ne cynickým humorem.

Zadruhé, že právě z otisků toho, co prožil, vytvořil Zdeněk Svěrák nejlepší scénáře, ať už se prolnou jeho cesty do školy mezi hroby do hřbitovní scény Vesničky mé střediskové nebo jeho úděl „náhradníka“ za zemřelého bratra do Obecné školy.

Tatínek

Česko, 2004, 92 minut

Režie: Jan Svěrák, Martin Dostál

Účinkují: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Božena Svěráková, Jaroslav Uhlíř, Jiří Menzel

Hodnocení­: 65 %

Zatřetí, že Jan Svěrák umí točit přesné žánry, byť ve smířlivě ohleduplném listování rodinným albem není zrovna ve svém živlu.

Tatínek je životopisnou road movie, přehledným příběhem o jedné služební cestě, jež začíná v městském bytě, vede přes uzlová místa hrdinova života a končí na milované chalupě. Na jejím počátku stojí osobité rekvizity, taška pro hypochondry s prášky proti smrti nebo „sebák“ čili jídlo s sebou, od jejichž vtipu se zlehka přejde ke vzpomínkám.

Na sokolský tábor nebo předčítání Jiráska, na šok, kdy hýčkané pražské dítě přesazené do Kopidlna nechtěli místní kluci přijmout. Mimochodem, to je přesně ona retrolátka na pomezí líbeznosti a trpkosti, jež by Zdeňku Svěrákovi pro případný scénář hraného filmu sedla jako ulitá.

Když ve staré budce objeví zašlé plátěnky své maminky, neskryje nečekanou „mordu do duše - to bude na prášek“. Jiný úžas nad jevy mezi nebem a zemí popíše v debatě o Bohu na sjezdovce. Ale převážně film střídá očekávanější roviny.

Úvahovou - „Copak si člověk plánuje, jak umře?“ Rodinnou - se ženou luští křížovky, luxuje, uspává vnuka a zkouší „rozchodit“ smutek. Politickou - „Proč jsem byl ve straně? Bláhově jsem si myslel, že socialismus lze spojit s demokracií a svobodou, vyléčil mě až srpen 1968.“

A nejzajímavější rovinu profesní včetně „továrničky na legraci“, jak zve Divadlo Járy Cimrmana. Zazní tu klíčové věty, Svěrákova „Psaní je zápas o ta pravá slova, střídání úzkosti s radostí, že jsem je našel“ a postižení jeho obrozenecko-kantorské poetiky z úst Jiřího Menzela: „Nedělá umění, stejně jako Jirásek chce, aby z toho byl užitek. Dobré řemeslo, dobré boty, dobrý příběh.“

V sladkobolně úsměvné melancholii Tatínka se totiž Svěrák nejvíc „odkopává“ právě tehdy, je-li zraňováno jeho řemeslo. Nejprve se kola veselé továrničky zadrhnou, když líčí roztržku s Ladislavem Smoljakem - jen proto, že ho Smoljak neobsadil do role Trachty ve snímku Rozpuštěný a vypuštěný. A podruhé, když syn odmítne scénář Vratné lahve a otec cituje pokárání své ženy: „Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat.“

Oběma střety je konejšivost vyvážena a „případ Vratné lahve“ navíc obhájí žánr dokumentu: původně měl totiž film vrcholit vítězně jejich natáčením, jenže skutečnost se změnila a Svěrákovi museli najít odvahu ji pojmenovat. Odvahu ptát se na věci nepříjemné prokázal i spoluautor Martin Dostál, ač dramaturgicky měl výbušnější motivy rozložit do celého filmu, aby tak dlouho nekolébal.

Na to, že Tatínek nechce budit senzace, je poctivě upřímný i podmanivě a čistě natočený. Nejsilnější místa však představují právě malé umělecké vzpoury vůči nedotknutelnému jménu na straně jedné a „vynález Cimrmana“ na straně druhé.

Dvě zajímavůstky se vynoří jakoby mimochodem. V téže roli jedné cimrmanovské hry je Smoljak věrnější jejich střízlivé prapodstatě, zato Svěrák už je víc „šoumen“, i když by za ten výraz asi střílel. A z poddajně láskyplné, hravé režie probleskuje jistá netrpělivost filmaře, který ještě nechce být klasikem - jako by dychtil, až mu dá otec výuční list a pustí ho na samostatný vandr, kde potká i dramata.

Filmařské duo Jan a Zdeněk Svěrákovi při prezentaci snímku Tatínek. (23. září 2004)

  • Nejčtenější

Oscary vyhrál Parazit, Brad Pitt i hrdina Jokera, Česko neuspělo

Poprvé v historii vyhrál Oscary neanglicky mluvený film, jihokorejský Parazit. Ceny získali také herci Brad Pitt a...

RECENZE: Pád až na nula procent. Snímek Chlap na střídačku je nestydatost

Třebaže kritikovu odolnost už zocelily Špindl 2, Ženská na vrcholu, Šťastný nový rok či Příliš osobní známost,...

Billie Eilish představila titulní píseň k nové bondovce. Poslechněte si ji

Zpěvačka Billie Eilish zveřejnila píseň k novému filmovému dobrodružství agenta 007 Jamese Bonda. Zařadila se tak po...

RECENZE: The Kelly Family přivezli kýč, konfety a hromadu naučených póz

Jeden už by málem zapomněl, proč tuhle zpívající famíliji v polovině 90. let tak intenzivně nesnášel. Po pětadvaceti...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Zase jednou chlap. Veterán nabízí výjimečně nejednoznačnou postavu

Umí přežít v boji i v poušti, ale ne mezi pokrytci. Milan Ondrík v titulní roli snímku Veterán, který v neděli uvede...

Premium

Češi bydlí stále častěji ve sklepech. K extrémním řešením je nutí drahé nájmy

Nedostupné bydlení nutí Čechy ke stále extrémnějším řešením bytové situace. Zejména v největších městech už lidé míří i...

Premium

Sovětská legenda: Fourcadovi pomáhají lékaři. Francouz: Ta žena musí být šílená

Slavná sovětská biatlonistka a běžkyně na lyžích, trojnásobná olympijská vítězka Anfisa Rezcovová, si v rozhovoru pro...

Premium

Postavili si malý domek. Přezdívají mu termoska na bydlení

Nic z moderního komfortu v něm nechybí, na druhou stranu ani centimetr nikde nepřebývá. Tomáš Staněk navrhl a postavil...

  • Další z rubriky

KOMENTÁŘ: Dcera byla v nejlepší pětici světa. Oscarům ať sport závidí

Sotva si člověk promne oči po probdělé oscarové noci a ponoří unavený zrak do prvních internetových diskusí, okamžitě...

DO KINA: Oscarová Judy, hororový ostrov a český průšvih roku

Ze šesti novinek kin, kam spadá i Judy s čerstvou nositelkou Oscara Renée Zellwegerovou, má asi největší divácké šance...

TELEVIZIONÁŘ: Cena, která se platí za příliš mnoho Churchillů

Píše se červen roku 1944, pouhých devadesát šest hodin zbývá do vylodění spojenců v Normandii, ale jeden jediný muž...

Premium

Jeho skutečné já. Se svou povahou se Ján Jackuliak vyrovnal až díky manželce

Svou tváří je předurčen k rolím násilníků nebo nesympatických chlápků. Ján Jackuliak si z toho ale těžkou hlavu nedělá,...

Najdete na iDNES.cz