RECENZE - Tatínek: I továrnička na legraci zná pláč a křik

  1:00aktualizováno  1:00
Tatínka lze brát jako příjemný portrét Zdeňka Svěráka, jako "malou domů" neboli rodinný dárek klasikovi českého smíchu od jeho syna - což režiséru Janu Svěrákovi určitě někdo vyčte - nebo prostě jako film, který stvrzuje tři známé pravdy.

MFFKV - pózování oceněných - Jan a Zdeněk Svěrákovi - Karlovy Vary (7. července 2007) | foto: Petr TopičiDNES.cz

Zaprvé, že i ta nejvousatější metoda, pouť hrdiny vlastní pamětí po krajině dětství a zrání, může účinkovat, pokud dotyčný dokáže shodit dojetí přiměřeným, ne cynickým humorem.

Zadruhé, že právě z otisků toho, co prožil, vytvořil Zdeněk Svěrák nejlepší scénáře, ať už se prolnou jeho cesty do školy mezi hroby do hřbitovní scény Vesničky mé střediskové nebo jeho úděl „náhradníka“ za zemřelého bratra do Obecné školy.

Tatínek

Česko, 2004, 92 minut

Režie: Jan Svěrák, Martin Dostál

Účinkují: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Božena Svěráková, Jaroslav Uhlíř, Jiří Menzel

Hodnocení­: 65 %

Zatřetí, že Jan Svěrák umí točit přesné žánry, byť ve smířlivě ohleduplném listování rodinným albem není zrovna ve svém živlu.

Tatínek je životopisnou road movie, přehledným příběhem o jedné služební cestě, jež začíná v městském bytě, vede přes uzlová místa hrdinova života a končí na milované chalupě. Na jejím počátku stojí osobité rekvizity, taška pro hypochondry s prášky proti smrti nebo „sebák“ čili jídlo s sebou, od jejichž vtipu se zlehka přejde ke vzpomínkám.

Na sokolský tábor nebo předčítání Jiráska, na šok, kdy hýčkané pražské dítě přesazené do Kopidlna nechtěli místní kluci přijmout. Mimochodem, to je přesně ona retrolátka na pomezí líbeznosti a trpkosti, jež by Zdeňku Svěrákovi pro případný scénář hraného filmu sedla jako ulitá.

Když ve staré budce objeví zašlé plátěnky své maminky, neskryje nečekanou „mordu do duše - to bude na prášek“. Jiný úžas nad jevy mezi nebem a zemí popíše v debatě o Bohu na sjezdovce. Ale převážně film střídá očekávanější roviny.

Úvahovou - „Copak si člověk plánuje, jak umře?“ Rodinnou - se ženou luští křížovky, luxuje, uspává vnuka a zkouší „rozchodit“ smutek. Politickou - „Proč jsem byl ve straně? Bláhově jsem si myslel, že socialismus lze spojit s demokracií a svobodou, vyléčil mě až srpen 1968.“

A nejzajímavější rovinu profesní včetně „továrničky na legraci“, jak zve Divadlo Járy Cimrmana. Zazní tu klíčové věty, Svěrákova „Psaní je zápas o ta pravá slova, střídání úzkosti s radostí, že jsem je našel“ a postižení jeho obrozenecko-kantorské poetiky z úst Jiřího Menzela: „Nedělá umění, stejně jako Jirásek chce, aby z toho byl užitek. Dobré řemeslo, dobré boty, dobrý příběh.“

V sladkobolně úsměvné melancholii Tatínka se totiž Svěrák nejvíc „odkopává“ právě tehdy, je-li zraňováno jeho řemeslo. Nejprve se kola veselé továrničky zadrhnou, když líčí roztržku s Ladislavem Smoljakem - jen proto, že ho Smoljak neobsadil do role Trachty ve snímku Rozpuštěný a vypuštěný. A podruhé, když syn odmítne scénář Vratné lahve a otec cituje pokárání své ženy: „Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat.“

Oběma střety je konejšivost vyvážena a „případ Vratné lahve“ navíc obhájí žánr dokumentu: původně měl totiž film vrcholit vítězně jejich natáčením, jenže skutečnost se změnila a Svěrákovi museli najít odvahu ji pojmenovat. Odvahu ptát se na věci nepříjemné prokázal i spoluautor Martin Dostál, ač dramaturgicky měl výbušnější motivy rozložit do celého filmu, aby tak dlouho nekolébal.

Na to, že Tatínek nechce budit senzace, je poctivě upřímný i podmanivě a čistě natočený. Nejsilnější místa však představují právě malé umělecké vzpoury vůči nedotknutelnému jménu na straně jedné a „vynález Cimrmana“ na straně druhé.

Dvě zajímavůstky se vynoří jakoby mimochodem. V téže roli jedné cimrmanovské hry je Smoljak věrnější jejich střízlivé prapodstatě, zato Svěrák už je víc „šoumen“, i když by za ten výraz asi střílel. A z poddajně láskyplné, hravé režie probleskuje jistá netrpělivost filmaře, který ještě nechce být klasikem - jako by dychtil, až mu dá otec výuční list a pustí ho na samostatný vandr, kde potká i dramata.

Filmařské duo Jan a Zdeněk Svěrákovi při prezentaci snímku Tatínek. (23. září 2004)


Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Ed Sheeran na svém prvním pražském koncertě 12. 2. 2015 v pražské Tipsport Areně

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijedou Ed Sheera, Metallica nebo Billie Eilish, na...

KVÍZ: Jak znáte seriál Nemocnice na kraji města a jeho tvůrce?

Herci Ladislav Chudík a Miloš Kopecký v televizním seriálu Nemocnice na kraji...

Seriál Nemocnice na kraji města patří k televizním legendám. Časy, kdy ho sledovaly miliony lidí, aby pak druhý den...

Hudební kalendář 2019: Největší letní festivaly v Česku

Rock for People 2018

Festivalová sezona začala letos brzy. Po celé republice od května do září probíhají desítky hudebních přehlídek, které...

RECENZE: Záchranářská Linka poradí, kam volat, ale častěji vzlyká

Ze seriálu Linka

Lékařská Sanitka už tu byla, pilotní Hasiči taky, o policejních ságách nemluvě. Takže zbývalo veškeré složky...

La Putyka zestárla. Málem jsme letos úplně skončili, přiznává Rosťa Novák

Z generálky představení Black Black Woods

Nechybělo mnoho a oslava deseti let Cirku La Putyka by byla tím posledním, co by novocirkusový soubor okolo Rosti...

Další z rubriky

VIDEO: Do hororu Doktor Spánek si Stephen King vybral Ewana McGregora

Trailer k filmu Doktor Spánek

Od 31. října vstoupí do kin horor Doktor Spánek, který podle knihy Stephena Kinga navazující na jeho legendární...

Upocené vítězství. Čtvrtí Muži v černém našli 26 tisíc diváků

Z filmu Muži v černém: Globální hrozba

Nejvyšší návštěvnost víkendových kin v Česku vykázal premiérový snímek Muži v černém: Globální hrozba. I když 26 tisíc...

RECENZE: Nacistický zajatec v anglické lize. Co snímek Brankář zamlčel

Hrdina filmu Brankář

Ojedinělý osobní příběh Brankář jednak fascinuje reálnými fakty, jednak ukázkově zapadá do trvalých polemik o...

Najdete na iDNES.cz