Fotogalerie |
Věci mají být na svém místě. Dejme tomu indický výletník pod Tatrami si k dobré večeři a ochutnávce borovičky rád dopřeje i trochu pódiového folkloru, v jeho očích stejně exotického jako pro nás břišní tance. Ovšem osmdesát minut odzemku ve vyumělkovaně stylizovaném filmu a v českých kinech? To nedává smysl.
Na Zlaté Praze, festivalu hudby a tance pro obrazovku, kde měl Tanec mezi střepinami v neděli premiéru, může sbírat uznání za kameru (deset procent), výpravu (deset procent), hudební úpravu vzdáleně odvozenou od Čechomoru (deset procent). Ovšem zvídavý host dnešní generace by si z festivalové nabídky vybral spíše severskou hiphopovou verzi Labutího jezera, o běžném návštěvníkovi kin nemluvě. Nakažlivá muzika nestačí, když přepjaté podívané a la modernizovaná Lúčnica chybí příběh, nápad, nadhled a sdělení.
Tanec mezi střepinamiSlovensko, 2012, 79 min Režie:Marek Ťapák Hrají:Marek Ťapák, Anna Javorková, Stanislav Marišler, Ondrej Mlynárik, Martin Urban, Linda Luptáková, Bibiana Lanczová, Michal Dutka, Katarína Ťapáková Hodnocení: 30 % |
"Jen tak tu stojím," opakuje hrdina, jenž se kochá přírodou, vzpomínkami a představami, jinými slovy přehlídkou všech nejbanálnějších symbolů.
V jánošíkovské stylizaci se loukami prohánějí koně či bosá dívčina, nechybějí žena s klestím, žena v bílém, záplava květin, zvony, věnce, klasy, ohně, fábory, prostěradla, samozřejmě i nahaté slečny v tůni. Okatá poezie se tu vůbec vaří hlavně z vody, od krůpějí po vodopády. A vášeň se předstírá tak teatrálně, až se člověk znovu skloní před Carlosem Saurou, v jehož Tangu či Carmen propojila tanec s dějem přirozeně jako dech.
Kdežto skanzenový balet by ani po půlnoci na ČT Art neobjasnil svou existenci. Vysvětlí ji až nakonec titulky, podle nichž dílo hrajícího režiséra Marka Ťapáka podpořila agentura cestovního ruchu. Šťastná bohatá země, jež platí takové filmy.
