RECENZE: Už zase Tady hlídáme my, ale děti tentokrát počkají venku

Díky za každý nový rodinný film stále platí, jenže posun od původně dětského publika k dospělejšímu bohužel šumavské kronice ve filmu Tady hlídáme my uškodil.

Čistotu snímku Tady hlídám já, který měl premiéru před devíti lety, totiž v jeho pokračování Tady hlídáme my poskvrnily zbytečné vulgarismy, které se z nevtíravě úsměvné podívané snaží vydolovat lidovější řachandu. A to nutně znamená prudké výkyvy.

Mluvící jezevčík Hugo sice zůstává na svém minulém místě coby vypravěč i hybatel děje, ovšem Veronika Divišová jako jeho majitelka už z roztomilé holčičky vyrostla ve studentku prožívající první lásku. 

Matka čili Jitka Ježková s partnerem neboli Lukášem Vaculíkem zase marně usilují o miminko, což je zavede až k podezřelému léčiteli v podání Milana Šteindlera.

A líný personál se mezitím poflakuje v penzionu bez hostů, dokud jej nenaplní spásný nápad – udělat z něj rajské místo určené speciálně pro psy a jejich pány. I pro fenky, jak zjistí zamilovaný Hugo.

Na rodinnou komedii obsahuje snímek Tady hlídáme my poměrně dost sexu a obhroublých výrazů; tam, kde nepadá rovnou „ho..o“, figurují alespoň „sráčky“ označující sáčky na výkaly nebo pánská bolístka, „opařené vánoční ozdoby“.

Situační komiku zase oklešťuje modelová předvídatelnost: po replice „Nejde tam proud“ se podle očekávání ukáže, že proud tam jde, po ujištění „To se neurve“ samozřejmě přijde důkaz, že se to urve.

Drama přijde až s nešťastnou záměnou při střelbě na divočáka, kdy Hugo dostane opět šanci prokázat léčivou sílu psí blízkosti. A protože taková terapie trvá dlouho, může se kamera vrátit k podstatě kouzla předchozího dílu, tedy k nádherným obrazům krajiny během střídání ročních období, kdy jezevčíci skotačící ve sněhu udělají pro pocitovou náladu víc než všichni herci dohromady.

K přirozenému smíchu s mile nekorektním poselstvím se snímek přehoupne až ve druhé půli díky bezmála pohádkově zázračné proměně postavy, která svůj puntičkářsky zdravý životní styl vymění za zábavně potrhlou zběsilou jízdu. Pochopitelně se pak vše v dobré obrátí, třebaže se příběh ještě uměle nastavuje o nesourodé motivy, dětinskou pomstu na šarlatánovi a nonsensový přílepek policisty z protidrogového oddělení.

Aby konečně i Hugo dostal svou vyvolenou, musí na psí výstavě porazit německého konkurenta; tady si projekt připisuje „mimofilmové“ body za pospolitost pejskařů, kteří si ve finále zahráli zdarma, jen za jména svých čtyřnohých svěřenců v titulcích. 

Tady hlídáme my

50 %

Režie Juraj Šajmovič, hrají Lukáš Vaculík, Jitka Ježková, Veronika Divišová, Pavel Nový, Nela Boudová, Milan Šteindler

Kinobox: 32 %

Nakonec i k průměru dotlačí snímek spíš jeho průvodní okolnosti, dojemná oddanost tvůrců, kteří odmítli navrhovaný distribuční odklad na jaro a hodlají vozit film do adventních kin sami.

Popravdě dojímal by znovu i bezelstně upřímný naivismus dramaturgicky nevyrovnaného příběhu, kdyby ovšem kvůli honbě za rozvernější taškařicí nevyloučil z publika ty, jimž se stejně jako první díl mohl líbit nejvíce, totiž menší děti.