RECENZE: Tacho je mixem autorské upřímnosti a filmařské neumělosti

Od prvního filmu Mirjam a Daniela Landových se mnoho nečekalo - a muzikálová romance Kvaska mile překvapila. Svému druhému pokusu, který má ve středu slavnostní premiéru pod názvem Tacho, říkají "černá komedie z prostředí rallye".

Jenže jde spíš o křížence dvou nesourodých látek, melodramatické love story s krotkou českou mafiánskou fraškou. Ta první by mohla v říši zběsilých jízd o život zafungovat, snad by to svedla i ta druhá, ale dohromady to prostě nejde.

Ústřední dvojice přitom dostala do vínku jímavou linii předurčenosti a la Bonnie a Clyde. Závodník, jemuž se po lékařském nálezu zhroutí svět, odmítá trpně čekat. Chce vyhrát svůj poslední závod: za každou cenu, i přesto, že za spolujezdce si vybral začátečnici se stejně beznadějnými vyhlídkami.

Bez ohledu na okaté modelové klišé mohlo vzniknout drama o lidech, kteří už nemají co ztratit, takže vyzvou smrt na souboj. Ale vzpoura proti osudu tvoří jen jeden dílek mozaiky sledující, kdo všechno a z jak roztodivných příčin propadl kouzlu rallye; unesl by ji dokument, ale hraný příběh rozbíjí na neumělé výjevy.

Povýšený německý favorit, slovenský boss se spolujezdcem štvaným mafií, mladí Britové trénující tajnou disciplínu... vesměs papírové, až snaživě bavičské a dětsky čitelné figurky.

Tak to mám rád

Nejsilnější složkou zůstává hudba s chytlavou závěrečnou písní - až z vůkolního úhoru trčí. Herec Landa si nevede zle, jako westernový hrdina s tajenými emocemi je ve slovech úzkostlivě nesentimentální, což je třeba ocenit. Úsečná málomluvnost mu sedí, city méně.

Tacho

40 %

ČR, 102 min.

režie Mirjam Landa

hrají Daniel Landa, Olga Lounová, Christopher Rithin, Martin Havelka, Roman Pomajbo

Kinobox: 44 %

IMDb: 4.9

V přilepené mafiánské lince se zase slušně vyjímá Martin Havelka, ale na druhé straně film obsahuje vyložené zbytečnosti s příchutí trapasů - hlavně Rudolfa Hrušínského coby hrdinčina otce vyslaného na lékařský kongres nebo vemlouvavé turistické pohlednice slovenských krás. I když v jednom ohledu příroda snímku pomohla: povodně, za nichž se natáčelo, obraz ral- lye bezděky dramatizují.

Po dlouhém přípravném souboji vážné zaťatosti s estrádní komikou a po vkusném sestřihu noci před závodem se hrdinové konečně ocitnou na trati; docela v tempu. Jízdy jsou předvedené i nasnímané solidně, ovšem povšechně - pro laika zůstává záhadou, jak vítězové vlastně vyhráli. A sotva se člověk zaraduje, že finále vynechalo varovná zdravotní rizika, už zase tiše trpí u duhové symboliky.

Zkrátka Kvaska dopadla výrazně líp než Tacho: jakoby ulitá z jednoho kusu, bez úporné snahy sdělovat, čistě pro radost. Zatímco Tacho zvolilo těžké téma a zkouší je odlehčovat příliš viditelnými švy.

Nicméně přes vyloženě školácké chyby nelze novince upřít typicky landovskou opravdovost, přímost a urputnost. Jako by vyznavač rallye vzkazoval - Tak to vidím, tak to mám rád, berte, nebo nechte být. Autoři to nepochybně mysleli dobře, jen to vyprávějí špatně.