Typická teenagerská fantasy vyšla z předlohy, kterou Philip Reeve sepsal do čtyř dílů. Jestli bude pokračovat i filmový přepis, záleží na divácích Hunger Games, Divergence, Labyrintu a podobných ság se stejným principem: mladí rebelové bojují proti spiknutí totalitního systému v nekonečné smyčce výkřiků „Sklapni a utíkej!“
Novinka kin přidává k modelové historce jediný bonus, tedy právě důmyslné technické hračky, ať jde o staré vykopávky z dob před zkázou Země nebo o přeživší velkoměsta „na kolečkách“, která v honbě za surovinami pohlcují rovněž pojízdné menší osady.
Tady se režisér Christian Rivers, jenž na Jacksonových filmech pomáhal s vizuálními efekty, docela vyřádil, od bagrů přes rezavé baterie po topinkovač.
Ale když se bojový randál těžkotonážních honiček omrzí a dojdou i vzácné vtipy jako sochy dávných bůžků Mimoňů, musí hrdinové občas něco prohodit, a to je utrpení. Jak po stránce vyprázdněných dialogů – scénář psaly Jacksonovy dvorní autorky, jeho žena Fran Walshová a producentka Philippa Boyensová, tak herecky.
Ani nositel nejslavnějšího jména Hugo Weaving coby zakuklený zloduch nemá co předvést, takže celou kolekci postav sestavenou opět podle zásad politické korektnosti strčí s přehledem do kapsy rádoby hrozivý robotický otčím ústřední hrdinky, opatřený rachotivým krokem a blikajícíma očima.
Únavná šablona střídající okatě digitální triky s komparzem prchajícím v předstírané panice nabízí jedinou možnou kratochvíli, totiž odhadování, co a odkud si Smrtelné stroje vypůjčily. Dorostenci bez rozdílu pohlaví i etnika se tu rojí jako v nových či odvozených epizodách Star Wars, jen aby mohli v plačtivých vzpomínkách odhalit své pohnuté osudy.
Dražba zajatců opisuje Angeliku, bohužel bez památné scény „nahoře bez“. Mladý pár na přídi připomene Titanic, byť místo oceánu se loď probíjí mraky. A z Vodního světa chybí jenom voda.
Distribuční podklady citují Jacksonovu naději, že „díky úspěchu dostaneme šanci natočit další díly“. První Smrtelné stroje však pro to neudělaly nic. Lze říci: naštěstí.
