RECENZE: Jak slovenská Služka poznala v metropoli ženskou něhu

Aňa Geislerová, Karel Dobrý či Cyril Dobrý zosobňují výrazný herecký vklad do slovensko-českého projektu Služka, který do našich kin vstupuje měsíc po bratislavské premiéře. Na pozadí rozpadu Rakousko-Uherska a jedné rodiny sleduje nerovný lesbický vztah.

Režisérka Mariana Čengel Solčanská vyšla z knihy, v níž se Hana Lasicová inspirovala osudem pěstounky své matky a tety, sester Vášáryových, Pevný literární základ je z filmu znát, třebaže se od předlohy odklonil.

Vyprávění sice opět začíná v dobovém vesnickém skanzenu, což se teď zjevně na Slovensku nosí, ale brzy hrdinka v podání Dany Droppové musí vyklidit místo otčímovi, který ji pošle do služby v Praze. Doma se loučí s lyrizovanou krajinou, metropole ji vítá tmou a deštěm.

Podobných klišé v podobě obrazových ornamentů si režie dopřává bohatě, dojde na prostěradla, zrcadla, sníh, peří. Zajímavější je rituální každodennost, kam patří vynášení nočníků a kde se z řad personálu vydělují dvě nosné postavy: Geislerová coby služka věcně vědoucí, Vica Kerekesová jako příliš oddaná pánovi domu.

Služka

50 %

Slovensko / Česko, 2023, 110 min

Režie: Mariana Čengel Solčanská

Scénář: Hana Lasicová, Mariana Čengel Solčanská

Hrají: Dana Droppová, Radka Caldová, Vica Kerekes, Zuzana Mauréry, Aňa Geislerová, Karel Dobrý, Cyril Dobrý, Lukáš Pelč, Peter Nádasdi, Vilma Frantová

Hlavní těžiště příběhu pak nese vztah milostslečny v podání Radky Caldové, která v předvečer své dohodnuté svatby hrdinku pověří, aby jí zjistila, co obnáší sex s mužem. Odtud pak narůstá jejich důvěrnost, posilovaná modelem společnosti, v níž muži jsou panovační hrubiáni a ženy tiše trpí.

Pár záběrů Karlova mostu tvoří jen vnější ozdůbku, jinak je vyprávění uzavřeno do interiérů domu, v němž se tajné milenky radují, že pánové musí do války, a dceru, jíž novomanžel čekající syna pohrdá, považují spiklenecky za své dítě. Tedy hlavně služčino, jež do péče o holčičku promítá svou lásku k její matce.

S rozkladem mocnářství pokračuje rozklad celé rodiny c.a k. úředníka, ovšem na barvitou kroniku typu Jih proti Severu zkrátka Služka nemá. Svůj silně feministický tón dovede až k očekávanému zjištění, že síla prosté Slovenky a její cit k milenčině dítěti vítězí nad mravním marasmem pražské smetánky.