Černobílý snímek natočený v nezvyklém formátu 4:3 má sice pochvalné reakce z festivalů včetně výhry v soutěži Febiofestu. Současně však z něj čiší, že právě mezinárodní poroty hodlal oslovit: jak vizuální formou pošilhávající po současné polské vlně, tak pro ně objevným tématem církevního odboje i kolaborace za komunistického režimu.
Kdežto z pohledu tuzemského diváka se obrazová stylizace může jevit jako manýristická schválnost a obsah jako další z příruček o metodách estébáků včetně hrozeb, vydírání a mučení, přičemž vedení školy stojí před dilematem, za jakou cenu její existenci zachránit.
Dva nováčci semináře přicházejí do bezútěšného prostředí připomínajícího spíše zchátralou polepšovnu, kde jsou vycházky povoleny jen v určených trojicích po doporučených trasách, fotbal se hraje na betonovém dvorku a kromě tajného poslechu Svobodné Evropy skýtá jedinou šanci k revoltě nástěnka.
Kdykoli se na ní objeví odbojný text, přijíždějí vyšetřovatelé; najde se ubité tělo vzdorného kněze Coufara – podobnost s Toufarem není jedinou paralelou. A souběžně režimem řízené sdružení katolických duchovních Pacem in terris poslušně hlasuje a tleská na povel strany.
Schematická šablona tedy prostupuje i některými obrazy, podobně jako obehrané ornamenty s výjevem mezi prádlem na šňůře nebo okatou nahotou při vojenském odvodu, která bezbrannost již nalomených charakterů ještě násobí. Přitom kamera, svícení, kompozice záběrů se vyznačují vysokým řemeslem, slouží však ostentativně zdůrazňované osudovosti.
Nejsilnějším motivem tak zůstává tiché odcizení mezi ústřední dvojicí studentů, kdy jeden tají své zapojení do vzpurných aktivit a druhý se mu chce vyrovnat vlastní revolucí. Od protestní hladovky přes mlčení a stupňovaný nátlak už je jen krůček k tragédii zalité názornou krví.
Nejvíce však navenek vytříbené podívané ubližuje, že kvůli vnějškovému minimalismu zapomíná na postavy. Divák se nedozví, jaké mají vůbec osobní motivace k volbě profese, vztah k víře, k Bohu i k celému společenství semináře.
„Pochopte konečně, že tady nejsme proto, abychom byli šťastní,“ vyslechnou si studenti hořkou poučku. Jenomže jejich vlastní představy, sny a touhy se ze Služebníků člověk nedozví.
