RECENZE: Korunní svědek znamená trumf, prohnilé Slovensko manýru

Režisérka Barbora Berezňáková ve filmu Skutok sa stal zkoumá slovenské aféry 90. let včetně únosu prezidentova syna a výbuchu auta, v němž zahynul kamarád korunního svědka případu. Dokument chystaný do kin na 4. června je dostupný od 30. dubna v online premiéře na DAFilms.cz.

Z dokumentu Skutok sa stal | foto: DAFilms.cz

Po snímcích Mečiar od Terezy Nvotové, Únos od Mariany Čengel Solčanské a Ukradený stát od Zuzany Piussy jde o další příspěvek slovenské režisérky k tamní politické scéně. Znovu se rozplétají poměry za vlády Vladimíra Mečiara, odkrývá její možné kontakty s tajnými službami a dosti mlhavě i vliv Mariána Kočnera, nyní spojovaného s vraždou novináře Jána Kuciaka.

Trumfovým esem filmu se stal Oskar F., korunní svědek únosu syna prezidenta Kováče, který tehdy vypovídal, pak se skrýval s pomocí kamaráda Roba Remiáše a po jeho záhadné smrti v plamenech vozu uprchl do zahraničí. Sice se vrátil už před lety, zatímco dokument kolem jeho osoby buduje tajemno.

Nicméně fakt, že sám Oskar F. jde po vlastní stopě a na tehdejší události se osobně ptá chodců v pouliční anketě, dává snímku říz. Třebaže slyší vesměs jen odpovědi typu - To už je dávno, snad to bylo něco s mafií. Případ se totiž nikdy nevyšetřil, Mečiar tehdy ukončil kauzu výrokem „Skutok sa nestal“.

Naopak kámen úrazu tkví v tom, co distributor snímku nazývá „originálním formálním přístupem“. Přepjatá obrazová stylizace v duchu dobového materiálu, otázky typu, proč se vlastně privatizovalo, lány pampelišek, detaily cigaret, herecké vypravěčství, zkrátka filmařská manýra artové odlišnosti ubíjí.

Jednak vnáší do kriminálního případu časový i pocitový zmatek, takže nejen divák, který si přes dvacet let staré události vybavuje, se v něm těžko orientuje, jednak jen umíněně zakrývá, že nových poznatků, objevů či dokonce důkazů se tvůrcům nedostává. 

Skutok sa stal

Scénář a režie: Barbora Berezňáková

Hodnocení: 50 %

Všichni účinkující se tváří jakoby v poloutajení, jejich výpovědi se dramatizují, kamera si vybírá zanedbaná prostředí s nádechem smutku, marnosti a beznaděje.

Ovšem dojem, že je něco shnilého ve státě slovenském, naznačuje spíše potemnělá nálada než průkazná věcná fakta. Dokumentarista může hledat buď objektivní pravdu, nebo subjektivní výraz; ve filmu Skutok sa stal platí bohužel to druhé. 

Takže nakonec utkví pouze drobnosti jako šibeniční dobový žert v podobě záznamníku, který volající varuje - Rozmyslete si, co řeknete, tento telefon odposlouchává šéf Slovenské informační služby.