Kriminologa tvrdícího, že je vědec, nikoli detektiv, vymyslel Paul Piedfort. V jeho původní belgické verzi se jmenoval Teerlinck, v německé Thalheim, u nás jej tým scenáristů nazval Tauber. Se Sheldonem sdílí strach z bakterií, s Housem fakt, že k přesné hypotéze přidává občas praxi.
Díky posedlosti čistotou, sebekontrole citů a spisovnému vyjadřování včetně promyšlených urážek je mile výstřední, místy dokonce zábavný, což česká detektivka potřebuje jako sůl. A Řezníčkovi, který proti seriálu Cirkus Bukowsky zásadně změnil výraz, to vyloženě sluší.
Herecky přirozeně působí i neokoukaní Sarah Haváčová a Aleš Petráš coby mladí kriminalisté, kteří se s profesorem radí, a Lenka Termerová s Igorem Barešem, jejichž postavy z akademického pracoviště už nápravu jízlivého znalce vzdali.
Zato na kriminálce se hraje běžný model včetně chápavé státní zástupkyně, jež měla s T. kdysi pletky, a naopak nevrlého šéfa, jehož však omlouvá, že prožil a tajně zapíjí osobní tragédii.
Nicméně i kdyby týmu radil Mr. Bean, sebevděčnější odlehčení nestačí, pokud podstata detektivky kulhá. A první díl jednak ukázal pachatele předčasně, jednak neobratně snímal akci, hlavně však odstartoval případem bez mrtvol.
Přitom právě úvod byl měl v rámci žánru připravit výjimečný ohňostroj, aby diváka navnadil. Příště už se vraždit bude, takže Profesor T. má ještě šanci, započtenou v pár procentech naděje i v hodnocení.
