Z filmu Přežít svůj život | foto: Bontonfilm

RECENZE: Pochválen buď Švankmajer. Za to, že se nebere příliš vážně

  • 1
Na třicet českých premiér se letos hrnulo do kin. Ale jen u dvou si divák, ať nadšený, nebo zklamaný, musel přiznat - tak tohle jsem ještě neviděl. Nejdříve u loutek, které Jan Svěrák v příběhu Kuky se vrací snímal v "živé" akci, a nyní u fotografií herců, jež Jan Švankmajer animuje v "psychoanalytické komedii", jak říká novince Přežít svůj život.

Samozřejmě sama technologie, byť sebevynalézavější, nespasí. Ale hravý klasik Švankmajer to dobře ví, takže diváka naladí na svou vlnu nadsázky hned v úvodním proslovu, kde osobně, také animován z fotografie, prohlásí zhruba toto: Dámy a pánové, nesehnali jsme dost peněz. Takže naši metodu berte jako náhražku, nikoli experiment; je to taková filmová melta ve stylu večerníčků.

Přežít svůj život

ČR, režie Jan Švankmajer, hrají Václav Helšus, Klára Issová, Zuzana Kronerová, Daniela Bakerová, 105 minut
Hodnocení­: 70%

Načež začne po vzoru kreslených postaviček trhaně poskakovat a vykřikovat: Haťa paťa... Je to kouzelné, vtipné a hlavně zbavené jakékoli nabubřelé důstojnosti mnohých rádobyumělců.

Švankmajer naproti tomu umělcem vskutku je, aniž by předstíral akademickou vážnost - a bezedné nápady, které chrlí z plátna, to znovu a znovu dokazují. Chodící domy, nafukovací melouny, dětský medvídek s obřím penisem, něžné námluvy ve tříčtvrťovém rytmu; režisérova obraznost má zkrátka na trati mezi realitou a sny, do nichž utíká hrdina v podání Václava Helšuse, mimořádné žně.

Sladce chlípná hra jazyků

V bdělém stavu se Helšusův všední úředník pohybuje mezi domovem, kde ho diriguje manželka s přesným výrazem Zuzany Kronerové, a nudou kanceláře, již střeží kouzelně stylizovaný pes. Tak šedý život se dá přežít jedině sněním, ale do mužových snů, jimž vládne svůdně záhadná Klára Issová, se vkrádají znepokojivé motivy.

Z filmu Přežít svůj život

Vysvětlení hledá hrdina u psychoanalytičky, jíž Daniela Bakerová propůjčila profesní věcnost i ženskou solidaritu vůči pacientově manželce. A důmyslné úložky hrají i podobizny otců psychoanalýzy Freuda a Junga, které na dění v ordinaci reagují od glosátorské mimiky po vzájemné fyzické útoky.

Nezvyklá výtvarná metoda vůbec neruší, naopak podporuje pocit lehkého neskutečna, kterému člověk rychle uvykne a jímž jako ve stavu bez tíže s trvalým úsměvem proplouvá mezi Švankmajerovými obchodními značkami - od přehlídky jídel po sladce chlípnou hru jazyků.

Režisér si však dopřál i spoustu nových hříček: třeba se sportkou, s tvářemi na bankovkách, s pohovkou uprostřed ulice, s kostmi v kočárku, dokonce i s Člověkem v tísni - a přitom nic tu diváka nezaráží, vše působí zcela přirozeně jako v jeho vlastním snu.

Fotogalerie

Trochu útlumová střední část ožije takřka hororovým nádechem ve chvíli odstartované zábavnou dohodou "mezi námi ženami", kdy se manželka vydá za hrdinovým tajemstvím do jeho snu: jedním slovem paráda, dozdobená ještě stupňovaným bláznovstvím menší figurky.

K originální a přitom zábavné podívané lze mít jen dvě námitky. Nadělá obecně příliš řečí a hlavně finále umrtví dlouhou slovní vysvětlivkou, jak to celé bylo, čímž z výšin fantazie spadne do přízemí školního výkladu psychoanalýzy - však i Freud se u něj křižuje.

Režisér chtěl zjevně vyjít vstříc publiku, ale kdyby je nechal napospas vlastní představivosti, mohl si za snímek Přežít svůj život připsat známku o deset procent vyšší.