Záběr z filmu Poslední cyklista | foto: Česká televize

RECENZE: Poslední cyklista má silný nápad, jak vyprávět holokaust

  • 2
Výročí konce války připomene premiéra Posledního cyklisty. Dvoudílný snímek, jehož první část uvede ČT v neděli večer, líčí tragický paradox. Adoptovaná holčička sdílela osud židovské rodiny.

Silný je především výchozí bod příběhu, jehož námět i původní scénář dodal herec Tomáš Töpfer, který na konečné verzi  pracoval s režisérem Jiřím Svobodou.

Bezdětní, dobře situovaní židovští manželé adoptují odložené křesťanské děvčátko, dají je zapsat pod svým jménem a tím s nástupem Hitlera zpečetí jeho osud. Protože "papírově" má dívka židovský původ a navíc všechny cesty k záchraně odmítá, chce zůstat s těmi, kdo ji milují až k sebeobětování.

Od idyly k teroru

Osobitý tragický paradox přináší nový způsob, jak vyprávět o holokaustu. Sama podoba filmu, jakkoli úctyhodná a řemeslně zdatná, již natolik průlomová není. Hlavně ji oslabuje košatost, názornost a důkladnost, daná prostorem dvou celovečerních děl. Protože tam, kde děj od jedinečnosti přechází k typičtějším dobovým obrazům, nutně, byť vždy znovu působivě, opakuje výjevy již mnohokrát viděné.

Fotogalerie

Vyprávění začíná tradičně pojatou domácí idylou, v níž se přirozeně doplňují židovské rituály s vánoční nadílkou, první kamarádka s první láskou, prostě nálada harmonického dětství, do níž rušivý tón vnesou až příbuzní prchající z Vídně a proměny sousedů.

Do událostí z dějepisu naštěstí vstupují účinné konkrétní detaily, počínaje neštovicemi a konče stupňovaným úředním terorem: rodina se musí vzdát služebné, auta, psa, nákupů mimo vymezený čas. Bizarní ránu zasadí babiččin pokus ukrýt vnučku u její pravé matky - pak už následuje jen zvláštní odevzdaný klid před Terezínem.

Také v ghettu vítězí drobné soukromé postřehy nad všeobecným zmarem, věcná každodennost, jejíž vláčné tempo jako by udržovalo naději ze dne na den. Pocitu věrnosti pomáhají i méně známé herecké tváře.

Poslední cyklista

Česko, 2014, 2x83 min režie: Jiří Svoboda hrají: Markéta Hrubešová, Marta Vančurová, Ági Gubíková, Petr Štěpán, Sabina Rojková, Vincent Navrátil, Luboš Veselý, Vilma Frantová, Petr Vaněk, David Novotný, Lenka Vlasáková, Hana Frejková, Václav Helšus, Tomáš Töpfer, Jitka Jirsová
Hodnocení­: 65%

Naopak terezínská inscenace opery Brundibár opakuje již často líčenou kapitolu, prvek Sophiiny volby příliš okatě vytěžuje dilema, kdo by si vzal na svědomí, že místo opory představení pošle na smrt jiné dítě, a prostřihy operní premiéry do odjezdu dobytčáků patří k vypravěčským klišé.

I lágry ilustruje Poslední cyklista se vším všudy: s čísly, kufry, stříháním, plynem až k prvnímu americkému vojákovi. Přidá ještě motiv "po letech", podobně jako nedávný film o holokaustu Colette. A stejně jako Colette si tím zbytečně ubírá na autorské původnosti.