RECENZE: Hadi, vlci, násilníci. Čím slovenské bosorky očarovaly Locarno

Pod názvem Světlonoc míří do českých kin slovenský horor, za který režisérka a spoluscenáristka Tereza Nvotová získala na festivalu v Locarnu Zlatého leoparda. Ženský příběh z horské vsi zvítězil v sekci věnované nastupující generaci filmařů.

Z filmu Světlonoc | foto: Forum Film CZ

Před pěti lety vstoupila herečka a dokumentaristka Tereza Nvotová do hrané tvorby dramatem Špína, jehož hrdinka zažila znásilnění. Hrubost mužů nyní zakusí i ženské postavy Světlonoci, v očích starousedlíků dost možná bosorky znalé zlých kouzel, což se zejména ze strany současné mládeže na čtyřkolkách zdá přitažené za vlasy.

Ovšem Nvotová stylizuje domnělé čarodějnice po svém, jako emancipované ženy, které svou odlišností a nezávislostí dráždí místní komunitu, žijící trpně podle dávných tradic.

Od manžela se neodchází, třebaže drsně povalí do sena každou sukni včetně vlastní ženy a násilí si vybíjí i na dětech. A modřinám či ledovým koupelím při velikonoční pomlázce je třeba se podvolit, protože tak to zkrátka chodí. Pouze ty „jiné“, podezřelé vetřelkyně si dovolí vmést takovému primitivovi do tváře, že je chudáček, který si troufá pouze na slabší.

Jasná feministická nota Světlonoci, jež přesně vyhovuje dramaturgii festivalů, si zkrátka pro vlastní účely stvořila do sebe uzavřený svět, jenž jako by pocházel z jiného století, aby na něm dokazovala xenofobii, nízkost, malost, zaostalost a pověrčivost venkova – mnohdy přemrštěně až krkolomně, nicméně po filmařské stránce účinně.

Kdežto sama zápletka vychází z poměrně obehraného hororového půdorysu: osamělá mladá žena s batohem a čerstvou jizvou se vrací do krajiny dětství, odkud zmizela po děsivé rodinné tragédii, a ve zchátralém stavení, na spáleništi, ve staré truhle s plyšovým medvídkem, v neochotné paměti odtažitých sousedů i v manýristicky pojatých výjevech z minulosti hledá vysvětlení, co se tenkrát skutečně stalo s její matkou a sestrou.

Sourozenecké tajemství se dá prohlédnout záhy, ale více než na polodetektivní šarádu klade Světlonoc důraz na baladickou až mystickou náladu. K ní patří pohádkový bílý had, klubko zmijí nebo vlk, jehož němé přihlížení podivným lidským skutkům včetně nahé koupele či opalování pod měsíčními paprsky v sobě nese dávku nevěřícného úžasu.

Světlonoc

50 %

Režie Tereza Nvotová, scénář Barbora Namerová, Tereza Nvotová, hrají Natalia Germani, Eva Moresová, Juliana Olhová

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 61 %

IMDb: 6.4

Zatímco „strašící“ efekty působí dost uměle, dvě složky dělají Světlonoci čest.

Jednak nevtíravě fascinovaný pohled, jímž kameraman Federico Cesca snímá přírodu v lesích Velké Fatry, jednak výstižné vykreslení vzájemného vztahu tří vrstevnic včetně typicky „holčičí“ řevnivosti.

Jenomže současně pracuje Nvotová s okázalou symbolikou, která se vyžívá nejen v neřestných orgiích za čarodějnické noci, dále s potoky krve od plaza přes drůbež po lidské postavy a zejména s všudypřítomnou surovostí tak názornou, jako by chtěla ze zapadlé osady jedenadvacátého století vykřesat krutou realitu středověku.

Zejména hromadný vesnický lynč ve finále už je hodně chtěný, ačkoli zručně natočený – a totéž by se dalo vlastně říci o celém ctižádostivém filmu Světlonoc.