RECENZE: Je-li Nuda v Brně, kino se může smát

Nedávno kdosi prohlásil, že nezná sebevražednější názvy pro film než Nuda v Brně a Únava ve dvou. Únavu již překřtili na Nevěrné vztahy, nicméně Nuda v Brně, původně prý Nuda z Brna, včera beze změny vešla do kin vstříc hrdě riziku, že odradí už svým jménem.

Jenže: pod filmovou prvotinou divadelníka Vladimíra Morávka je coby producent podepsán Čestmír Kopecký, a ten ví, že provokace může být u spřízněných diváckých duší tou nejlepší reklamou. Své soukromé společnosti dal název 1. veřejnoprávní, čímž nepřímo pošťuchuje Českou televizi.

Film natočený bez podpory Státního fondu kinematografie má štiplavý podtitul Komedie navzdory osudu a sebeironicky neskromný slogan „Nuda v Brně. Poslední tango v Paříži. Smrt v Benátkách.“ Také je černobílý. Schválně. A navíc předem hlásí, že vypráví vlastně jen o „tom“, přesněji o jediné noci, kdy se několik dvojic usilovně chystá k sexu, přičemž tu párek začátečníků může překvapit, zatímco zkušení borci selhat.

Když si odmyslíme všechny hravě rafinované tanečky kolem snímku, zbude mu ještě vůbec nějaký obsah, důvod, proč se na něj dívat? Kupodivu ano, a těch čistě filmových radostí není vůbec málo. V Nudě v Brně je vystižena nálada města, lepkavé hodiny v hospodě, kde v nekonečné smyčce uspává zaprášená televizní soutěž a kde štamgasti pozvednou hlavu jako jeden muž až k Večerníčku. Je v ní zvěčněna levná upocenost oblastních televizních inscenací, až se člověk leká, z kterého umělohmotného keře zaútočí Detektiv Martin Tomsa.

Servisní článek

k filmu najdete ZDE.

Je tam gedeonovsky věrný jazyk - debata na téma „s kolika ženami už jsi spal?“ připomene zlidovělý kolovrátek z Návratu idiota. Je tam formanovsky přesný smysl pro trapas, vždy dotažený nikoli s neherci, ale s málo známými výtečnými herci na umnou hranu smíchu a soucitu, jen zřídka k lacinější karikatuře. Jednu podobnost, jména kritiků, sdílí Nuda v Brně i s Kameňákem, jenže tady nejde o pomstu, nýbrž o hru, a to je pořádný rozdíl.

Nuda v Brně

70 %

ČR, 2003, 103 minut.

Režie: Vladimír Morávek, scénář: Vladimír Morávek a Jan Budař, kamera: Marek Diviš, hudba: Jan Budař.

Hrají: Jan Budař, Kateřina Holánová, Miroslav Donutil, Pavel Liška, Jiří Pecha, Arnošt Goldflam, Filip Rajmont.

Kinobox: 71 %

IMDb: 7.0

Vůbec nejvíce asi překvapí obrazová představivost debutujícího režiséra, vtělená třeba do „putovního“ motivu obyčejných rohlíků užitých na různé způsoby, od lekce bezpečného sexu po výtvarné zátiší jednohubek s mobilem. Díky takovým nápadům i kameře Diviše Marka dostává jinak komorně „televizní“ mikropříběh pravoplatnou vstupenku na velké plátno. Kromě toho humor, jímž nijak nešetří, se násobí společným vnímáním. Přinejmenším v několika dialozích, jako je přestřelka - Hledám signál. - Hledej, šmudlo. - Zmrzni!, se tady rýsuje možný zrod obdobného generačního kultu, jakým se staly „hlášky“ z Knoflíkářů, Samotářů či z Návratu idiota.

Bohužel Nuda v Brně nemá jejich celistvou čistotu, neboť její stylizace používá nadměrně průvodních komentářů, charakteristik, zcizování, odcizování, vysvětlování, glosování a dalšího zdobení - sice vtipného, ale na půdě hořké grotesky uměle rozbíječského. Druhá pochybnost se váže ke zrádnému černobílému formátu: nevadí sice, ale ani nijak zjevně nepomáhá. Dýchá z něho, že vznikl na přání, z osobní záliby. Coby pocta klasikům typu raného Miloše Formana působí černobílá důstojně, nicméně nutnost z ní nečiší, látka Nudy v Brně mohla klidně obstát i v „neumělecké“ barvě.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za herce, které přivedl, však Morávek zaslouží metál. Ústřední pár vycítí tu mez, kdy ještě nejsou slabomyslnými prosťáčky, jen dojemnými božími dětmi. Jan Budař umí s obličejem všechny triky Mr. Beana, Kateřina Holánová sype matce do kávy prášky na spaní s výrazem Maryšy křížené s Marfušou, ale pak při milování zkrásní jako víla. Škoda jen, že stejně dokonale prokomponované nejsou osudy „doprovodných“ párů, byť jejich představitelé jsou neméně sladcí v nečekaných polohách: Miroslav Donutil šíří strejcovský smutek, Pavel Liška s Filipem Rajmontem neskutečnou něhu a celý babinec hrdinčiných kamarádek smích křtěný hořem z rozumu.

Jistě, o smích tu jde především, a smích také účinkuje. Kéž by Nuda v Brně neshrnovala slovy i to, co napovídá v nekonečných variacích písně Všechno se stane dneska v noci: že osudovost má své vlastní hry a že všechno se může stát i zítra nebo nikdy.

Co o filmu řekli tvůrci

Vladimír Morávek, autor a režisér:
Brno je trochu velkoměsto, trochu hrozná díra, takové dojemné seřazení chaloupek. Pořádají se tu velkolepé janáčkovské festivaly, ale když nasadí Janáčka v divadle, tak ho zahrají čtyřikrát a popáté už není pro koho.

Jan Budař, autor a herec:
Milá je taková ta malost Brna, třeba když jedete z Bystrce do Janáčkovy opery na koncert Hany Hegerové slavnostně oblečený a před vámi sedí pán v montérkách, co veze dětem jahody ze zahrádky.

Pavel Liška, herec:
Ono to k Brnu docela tak mile sedí, Nuda v Brně. Brno je prostě velká dědina. Všechno se tam odehrává tak pomalu, v klidu, a zároveň to svědčí duši. Ideální místo pro život.

Miroslav Donutil, herec:
Nevýznamné role ve špatných inscenacích nemusíte hrát jenom v Brně. Myslím, že film Nuda v Brně Brňáky neurazí, naopak že si uvědomí, jak to Brno máme rádi.