RECENZE: Vítězný fanoušek Baníku, který si troufl na Novou šichtu

Americký sen na ostravský způsob, s Baníkem, metalem, pivem, humorem a s nezměrnou vírou v druhé šance. Snímek Nová šichta vyhrál na festivalu Ji.hlava u poroty i diváků právem, dává totiž naději, aniž by kázal.

Z filmu Nová šichta | foto: Ji.hlava

Celovečerní prvotina Jindřicha Andrše vznikala tři roky. Na jejím počátku stál režisérův studentský dokument Poslední šichta Tomáše Hisema, ve kterém se horník po čtvrtstoletí práce pod zemí loučil se zavřeným dolem.

Co udělal pak? Rozhodl se pro rekvalifikaci na programátora.

Zní to bláznivě, ale jak hrdina vysvětluje rezignovaným kamarádům u piva, je to přece jen šance; kdyby to aspoň nezkusil, vyčítal by si to. Takže ze dne na den změní svůj život od základu: shodí dlouhé vlasy, přestěhuje se, najde si novou partnerku a především se ponoří do tajů počítačů s kouzelným proklínáním, kdykoli mu na monitoru zabliká chyba.

Mezi rozlučkové fárání jak z hollywoodského akčního filmu včetně hmatatelné chlapské dřiny či cigarety ve sprše a horníkův nový start vstoupí televize s obligátními dotazy: „Jaké máte pocity?“ Tentokrát spravedlivě veřejnoprávní i soukromá, z nichž si pak rovnou měrou bývalí parťáci v hospodě utahují, když zapíjejí zápas Baníku s ‚pražskými ku.vami ze Sparty“ a navrch dají „po štamprli na konec Paskova“.

Nikoli však na konec světa; Himes zosobňuje dokonalý, přitom nepěstěný doklad rčení, že život začíná po čtyřicítce. Přímočarý, ale ne omezený, pochybující, nikoli poraženecký; dojemný, přitom odzbrojující. Pohádkový rek, který si naštěstí scénář píše sám. „První lekce, a už se ztrácím,“ přizná si, nicméně u počítače sedí zatvrzele dál, dokud zádrhel neodhalí.

Ovšem na podmanivosti snímku má vedle svérázného protagonisty zásluhu i režisér, který mu nedovoluje aranžované zpovědi, inscenované výjevy, plané filozofování. Veškeré motivy včetně dětí, o něž Himes občas pečuje, dokument vždy jen zlehka naťukne, nic nevysvětluje ani nedramatizuje. 

Výsledný obraz skládá výhradně ze situací – zdánlivě podružných a často zábavných jako výuka angličtiny. Ale není to nikdy smích škodolibý, spíše výraz obdivu a respektu k buldočí vůli. „Umím toho spoustu, od všeho trošku, ale já se to doučím,“ vykládá sterilním ajťákům při marných pracovních pohovorech.

Tady se vynoří silný motiv rekvalifikovaného, který přesto těžko hledá uplatnění. V hospodských debatách vyslechne, že to byla jen „divadelní fraška pro média, po roce už se nikdo neptá – a všichni jsme na pracáku“. U piva čelí rovněž povýšenecké námitce, že „na programování jsou tu přece lidi mladší a vzdělanější“; uznává to jako realitu, ale nikoli coby argument, aby vlastní snahu vzdal. A člověk se přistihne, že si podvědomě strašně moc přeje happyend; to je vzácné.

Nová šichta

75 %

Režie Jindřich Andrš, účinkuje Tomáš Hisem

Kinobox: 77 %

IMDb: 7.4

Hrdina Noční šichty má prostě dar být šťastný a svým autentickým vystupováním by mohl kandidovat na herce roku. Navíc přesně formuluje odvrácenou stránku své proměny: „Na šichtě padla a jsem šel domů s čistou hlavou, kdežto teď se mi o závorkách zdá i v noci.“

Prozradit, jak čistý příběh bez sociálních plakátů dopadl, se však nesluší. Už proto, že v únoru 2021 by měl přijít do kin.