RECENZE: Novému Hulkovi škodí světlo, déšť a scénář

Vezměte solidní akční thriller, céčkovou love story, pár stránek pěkného barevného komiksu a dvě vaše oblíbené postavičky z jakékoli on-line hry. Pokud tyto ingredience promícháte, vyleze vám z toho Hulk. Neuvěřitelný Hulk.

Neuvěřitelný Hulk je přesně ten druh filmu, ke kterému si v kině koupíte krabici popcornu, litr coly a chcete si ho užít od začátku do konce. Prostě to, co od komiksové adaptace očekáváte.

Bohužel, zejména scénář a stylová nejednotnost hází diváckému zážitku nejeden klacek pod nohy. V porovnání s podobnými snímky tak druhý film o vědci Bruci Bannerovi, který bojuje s permanentně naštvaným alter egem jménem Hulk, obstojí s odřenýma ušima.

Neuvěřitelný Hulk

70 %

USA, 2008, 112 min

Režie: Louis Leterrier

Hrají: Edward Norton, Liv Tylerová, Tim Roth, William Hurt, Tim Blake Nelson

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.6

Nejde přitom o prostotu příběhu či jalovost některých dialogů. Film se zadrhne vždy, když se snaží o náhled do duší svých hrdinů - jako by najednou nešlo o obrázkovou zábavu, ale o niterné psychodrama. Což v kontrastu ze zbytkem snímku působí směšně.

Z toho vyplývá i další nešvar - téměř totální absence humoru. Pravda, zhruba tři nebo čtyři vtipy na plátně proběhnou, ovšem například oproti Iron Manovi, který vtipem doslova sršel, působí vyumělkovaně.

Nepouštějte Hulka na světlo

To, že scénář svévolně hází s hrdinou, a tedy i diváky, z Brazílie do Ameriky a několika dalších koutů světa, vůbec nevadí. Jen to schéma "Hrdinu honí vojáci. On jim uteče. Jim chvilku trvá, než ho zase vypátrají. On jim opět uteče. A takhle čtyřikrát za sebou" ke konci unavuje.

Samostatnou kapitolou je pak počítačová animace. Ta bezchybně funguje do okamžiku, než se naštvané monstrum objeví na plátně v celé své kráse. Oč působivější jsou náznaky obřích tlap, obličeje ukrytého v polostínu a siluety ozářené světlem výbuchu než kreatura v denním světle.

Hulk totiž, bohužel, vypadá buď jako dvourozměrný drak, který ve hře Super Mario Bros hlídá princeznu, v lepším případě jako zbloudilý padouch z loňského kompletně digitálního Zemeckisova Beowulfa.

Dvojnásob to platí o závěrečné bitvě dvou supermonster. Tady ovšem leccos skryje milosrdná noc anebo ohně explodujících aut a vrtulníků. A v neposlední řadě také lehkost, s jakou režisér akční scény kočíruje.

Akce je v Neuvěřitelném Hulkovi vůbec to nejlepší, co film nabízí. Přímočarost, švih a snaha s ničím se příliš nemazat mu jen prospívá a často si divák povzdychne, že nebýt psychologizujících zdržovaček, byl by to nářez, jaký už v kině dlouho nebyl.

Všechno bude OK

Kladů je samozřejmě víc a téměř všechny vycházejí z režisérské sesle, na které se uvelebil Francouz Louis Leterrier. Jen škoda, že neměl za zády nekompromisního dramaturga, který by ho propleskl vždy, když se chystal naprosto změnit styl - nebo si nedokázal vydupat právo veta mezi kibicujícími producenty.

Úvodní - skvělá! - "brazilská" půlhodina plyne famózním tempem, nabídne všechny podstatné informace, mnohdy v šikovné zkratce, a v lecčems připomene i Greengrasovy snímky o agentu Jasonu Bourneovi.

Jako by šlo o velmi slušný akční thriller s přívlastkem sci-fi. Jenomže když se hrdina přesune do Ameriky a potká se se svou láskou, od které se dobrovolně izoloval, aby ji neohrozil, rozteče se slibně rozjetý film do opravdu pitomé love story plné deště a průpovídek typu "vše bude OK".

Pak ovšem přijde závěrečná řežba - ta jako by zase přistála úplně odjinud. I když konečně přinese to, na co divák celou dobu čeká. Strhující, barevnou, nepsychologizující komiksovou jízdu, která do první ligy nedosáhne jen kvůli výše zmíněné animaci.

z filmu Neuvěřitelný Hulk

Charizma Martina Tomsy

O hereckých výkonech se pak sluší napsat jen to nejnutnější. Z hvězdné trojice Edward Norton, Liv Tylerová a Tim Roth opravdu zaujme snad jen posledně jmenovaný coby agresivní voják toužící po neomezené síle.

Norton sice vládne charizmatem, ale to mu je v okamžicích, kdy to má mezi ním a Tylerovou jiskřit a on se tváří jako Marek Vašut v roli detektiva Martina Tomsy, úplně k ničemu.

Taylorová pak působí jako hezounká plakátová dívka, která se na povel usměje, rozpláče nebo zhroutí, ale víc od ní čekat nemůžete. A vůbec, chemie mezi ústředním párem podezřele nefunguje.

I přes to všechno se nesluší Neuvěřitelného Hulka zamést pod rohožku kina. Už kvůli skvělému úvodu a strhujícímu závěru si zaslouží poctivých šedesát procent. A závěrečná minuta, která (tedy pokud jste viděli Iron Mana) film z ničeho nic několikanásobně povýší, přihazuje dalších deset k dobru.