Koprodukční rakousko-český projekt původně vznikal ještě pod názvem Dům v lukách, čímž nepřímo odkazoval k příběhu režisérčiny rodiny, které stát po letech vrátil dům zabavený její babičce.
Ve filmu se pod jeho střechou střídají tři generace žen v podání hereček Susanne Michelové, Kláry Melíškové a Jeanne Wernerové: právě babička, kterou ani tragické zážitky nezlomily, její dcera, jež hodlá bolestnou minulost otevřít, a vnučka, která se až nyní dozvídá, před čím ji matka v dětství tak chránila i za cenu vzájemného odcizení.
Zosobňuje užitečný argument proti společenskému sklonu k pohodlnému zapomínání typu „nech už to být“.
