RECENZE: Bojovní Návštěvníci. Jak se rodinka vydala na Špicberky

Zajímavý portrét novodobé misionářky přináší do kin dokument Návštěvníci, loni oceněný na festivalu Jeden svět, jehož letošní ročník právě začíná. Sociální antropoložka s mužem a třemi malými dětmi přesídlila na Špicberky, kde se v ní sváří vědecký úkol se sluníčkářskou náturou.

Z filmu Návštěvníci | foto: Cinémotif Films

Vnější podmanivost zařizují úchvatné záběry konce světa s polární září či bílou tmou, jíž se probíjí s potomky, které čeká norská školka s jazykovou bariérou. „Cítím se tu klidně a vyrovnaně, člověk se tu může nadechnout, i když vím, že kdyby zdejší čistotu a prostor chtěl každý, tak už tu dávno nejsou,“ uznává.

Přesto ve svém výzkumu vedeném ve spolupráci s univerzitou v Oslo, v němž zkoumá účinky klimatických změn na život v Arktidě, podvědomě straní právě „návštěvníkům“, cizincům, kteří se tu usadili a mají dojem, že nezapadají; dokonce pro ně organizuje kurzy norštiny, což by podle ní měla dělat vláda.

Teze, že každý má právo žít, kde se mu zlíbí, a každá země ho musí vítat s otevřenou náručí, postupně proniká do všech rozhovorů, jež vědkyně pořizuje. Zpovídá místní učitelku, novinářku, farářku, studentku, těžaře, který byl u zavírání dolů, starostu, jenž chce vybudovat město bez emisí, což její realističtější manžel, polární ekolog, označuje za pokrytectví.

Návštěvníci

60 %

Režie a scénář Veronika Lišková

Kinobox: Přidat hodnocení

IMDb: 6.9

V druhém plánu se rodí nenucený obraz každodennosti v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Chlapci s tatínkem nadšeně boří ledové kry, přes výstrahu zkoušejí olizovat ledový kov jako v Obecné škole a matka soudí, že jednou „budou vzpomínat na dětství v Arktidě, která se mění, taje.“

Vždycky znovu se však vyprávění stočí zpět k až naivnímu údivu hrdinky, proč Norsko chce, aby Špicberky zůstaly převážně norské, doprovázenému bojovnou angažovaností typicky alternativní generace.

Etiopský astrofyzik, jenž tady nenajde práci, tudíž ani bydlení, ji dovede až k pláči, protože mu nemůže pomoci, a teprve univerzitní kolega jí připomene, že „nejste sociální pracovnice, nýbrž výzkumník“. Z domnělého přírodovědného dokumentu se tak stává osobitá studie dozrávání.