RECENZE Návrat idiota: Humorný i nelichotivý obraz životů, jež začínají kousek za Prahou

- Na nános silných slov si člověk musí dát pozor, když se snaží formulovat dojem z onoho až úzkostlivě nepatetického vyprávění - z Návratu idiota, druhého autorského filmu režiséra Saši Gedeona. Možná by té rozbolavělé komedii stačila známá nálepka Křehké - neklopit! Motivy smíchu a soucitu režisér vyvažuje s milimetrovou šetrností.

Pavel Liška ve filmu Návrat idiota | foto: pro iDNES.cz

Pravda, sám hlavní hrdina filmu, „idiot“ František (výtečný Pavel Liška) by mohl být označen za voyeura, jenže jeho dychtivý pohled zpod legračního kulicha a tvář s roztřesenou bradou mají v sobě něco ze zvídavého dítěte. Po létech izolace strávených v ústavu je pro něj všechno poprvé, všechno je nové, neznámé a vzrušující - jízda vlakem, zaplivané bistro na ranní periferii zimního města, neohrabaná mazurka v místních tanečních s puberťačkami, které si hrají na světačky (“Holky, já jsem ožralá“), ale hlavně záhadné předivo lásek a nevěr mezi dvěma sestrami a dvěma bratry, jež rozleptá „hodina pravdy“ na přelomu starého a nového roku.

Návrat idiota

80 %

Česko, 1999, 100 minut

Režie: Saša Gedeon

Hrají: Pavel Liška, Anna Geislerová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Langmajer, Jiří Macháček, Zdena Hadrbolcová, Jitka Smutná

Kinobox: 76 %

IMDb: 7.2

Historka zdánlivě banální získává jedinečnou atmosféru a význam právě v žasnoucích očích Františka, tohoto panice, jenž plní příkaz lékařů „Přestaň se vyhýbat životu“. Možná brzy zlidoví třeba jeho uctivý dialog s postavou „protřelého“ svůdníka okresního formátu ve skvělém podání Jiřího Langmajera, kdy probírají, kolik žen a piv už František měl. Stačí přibližně, opakuje rozmáchle Langmajer.

Přibližně žádnou, poslušně praví novic. S bolestnou přesností tohoto „idiota“ charakterizuje spisovný jazyk, když u rodinného oběda nabitého pokryteckými lžemi zoufale odvádí řeč k jídlu větou Králíci jsou dobří, ale i konfekční obleček z roku raz dva, usedlé pyžamo, křiklavé květy na nafukovací matraci pod jeho utrápenou hlavou či kapka krve u nosu, kdykoli se tenhle „divný“ človíček pokusí odvrátit katastrofu. Nebojí se však o sebe, nýbrž o druhé, strachuje se pravdy za každou cenu - pravdy, která druhého zraňuje.

Jenže ženská polovina tu zraňovat vyloženě chce: člověku až zatrne, když vyzrále zkázněná Anna Geislerová záměrně nechá klouzat svou postavu po povrchu, kdežto „mladicky nerozvážná“ figura v podání Tatiany Vilhelmová hodlá vše vykřičet a rozbít. Na ostří nože mezi legrací a smutkem, s autentickou náladou včetně „rodinných“ konverzací vedou potenciální tchýně štiplavé výslechy (Jitka Smutná a Zdena Hadrbolcová), zatímco stydnou olezlé knedlíky, pod stromečkem se krčí kolínská a v televizi hopsají zajíčkové ze silvestrovské estrády.

Gedeonovo maloměsto ve svátečním polospánku je snad ještě grotesknější než skutečnost: z nočních výprav do ledniček, sepraných triček a formanovské, uměle jásavé taneční zábavy s „krajinou po bitvě“ kreslí režisér jednak humorný, jednak nelichotivý, ne však zle výsměšný obraz tisíců životů, jež začínají kousek za Prahou.

V Návratu idiota, teskné komedii o dobru, které musí být potrestáno, všechno přesně ladí. Dokonce i hrdinovy sny, výtvarně nápadité a přitom realistické (nehrozí tu žádné psychedelické abstrakce!). A dokonce i ten paprsek vykoupení, v jehož světle tóny klavíru usedají na svět jako vločky na špinavou krajinu.