RECENZE Auta 2: Návrat Aut je slabší, ale milý. Přidal na akci, ubylo poezie

S Auty 2 se to má podobně jako s příslovečnou lahví, která je způli prázdná, nebo způli plná. Záleží na úhlu pohledu. Druhý díl animovaného hitu se dá popsat slovy "milé, ale slabší". Či naopak "slabší, ale pořád milé".

Po technické stránce se snímku, který středeční pražskou premiérou vstoupil do českých kin, nedá vlastně nic vytknout. Počítačovou animaci dovedli ve studiu Pixar k dokonalosti, výtvarný půvab "jedničky" se ještě dál rozvíjí díky cestopisné stavbě "dvojky" a stylizovaný otisk známého světa, jen osídleného auty místo lidí, zůstává nadále klíčovou hodnotou celé série.

Odtahový vůz Burák (vlevo) se zaplete do mezinárodní špionáže s nejvyšším utajením.

Ale v úvodu pokračování stály dvě chybné úvahy. Jednak volba formátu 3D, který látku nikam neposouvá, jednak zdánlivě slibný nápad zaplést hrdiny do špionážní historky. Jenže ve výsledku se tak Auta 2 rozpadají ve dva filmy: bondovku, jíž vládne rezavé odtahové auto Burák mylně pokládané za tajného agenta, a závodnickou reportáž, kde má stále hlavní slovo hrdina "jedničky" šampion Blesk. Přičemž obě linie vyprávění přidaly na akční stránce, ale ubylo něhy, poezie a nevtíravého citu.

Podobnou myšlenku si lépe rozvrhl jarní Rango, který animovanou říši přenesl na půdu westernu – ale kompletně s tím, že právě z věrných variací na veškerá klišé Divokého západu vytluče kapitál smíchu.

Auta 2

USA, 110 min.

režie John Lasseter, Brad Lewis,

Hodnocení­: 60 %

Také Auta 2 sice špionážní žánr přesně dodržují hned od úvodní noční akce na ropné plošině, ale více než k pobavení jeho zasvěcených fanoušků z řad dospělých jej využívají k zběsilým honičkám, jež ocení děti jen pro jízdu samu, bez ohledu na citace či odkazy. A přímočarý venkovan Burák, jenž sbíral sympatie už minule, je odsouzen k roli Johnnyho Englishe či Austina Powerse, tedy parodických špionů-nešiků. Určitě si zasloužil vynalézavější nápad než srážky burana ze zapadlé americké osady s velkým světem.

Naštěstí pouť oním velkým světem, která vede účastníky světového závodu a souběžně špionážní honby za ekologickým zloduchem od Tokia přes Francii a Itálii až do Londýna, dodává jedinečnost, která historce chybí. Její těžko popsatelné kouzlo tkví v nezapomenutelných detailech.

Patří k nim japonské gejši na čtyřech kolech nebo tamní automatizované "mluvící" toalety s displejem budoucnosti. Nebo sladká lyrika Paříže s obřím bleším trhem automobilových součástek. Nebo neskonale malebný italský záliv, místní pouliční veselice i družný horkokrevný klan malých fiátků. A konečně Londýn, kde své hravé automobilové protějšky našli granátníci před Buckinghamským palácem i sama královna. Při vší "plechové" stylizaci totiž z plátna dýchá naprosto věrná nálada navštívených míst, pohádková nadstavba běžné turistické zkušenosti.

Polibek na Havaji

Zkrátka kolem drobností se nakupilo více představivosti než kolem hlavní vypravěčské linie, počínaje podobou mafiánů a konče letmou zmínkou (alespoň v české verzi) legendární Tatry 603. Dabing také výtečně trefuje slovník i výraz sportovních komentátorů včetně slovenského hlasu. A vedle dojemného Burákova dopisu s groteskními dovětky existuje ještě jeden důvod, proč Auta 2 nakonec vyšplhají k šedesátiprocentní známce či možná ještě kousek nad ni. Tím důvodem, drobným drahokamem zářícím v tunelu mnohomluvnosti, je prostá řečnická otázka – jestli je Je papamobil katolík.

Cestopis i bondovka: to vše jsou Auta 2. V českých kinech je najdete od středy 27. července.

Milá, ač slabší, nebo slabší, ač milá, v každém případě Auta 2 nikoho neurazí. Navíc mají vydatnou podporu v krátkém předfilmu Havajské prázdniny, krystalicky čisté a nápady přímo nabité anekdotě z říše Toy Story – Příběhu hraček, jejíž hrdinové tu uprostřed zimy pořádají romantickou dovolenou pro Kena a Barbie. Způsob, jak párek umělohmotných manekýnů dostrkají jejich přátelé k prvnímu polibku, je dokonalou trestí všeho, co diváci na Pixaru milují.