RECENZE Musíme si pomáhat: Smích a strach, to snad nemůže selhat

  16:32aktualizováno  16:32
- Musíme si pomáhat, říká velkodušně i sarkasticky nový film Jana Hřebejka, a hned v úvodní situační mozaice rozvrhne klasický model takové pomoci "po česku".

Bolek Polívka v závěru filmu Musíme si pomáhat (2000) | foto: archiv iDNES.cz

V roce 1937 spolu Josef (Bolek Polívka) a Horst (Jaroslav Dušek) ještě vesele vyprazdňují močové měchýře. V roce 1939 musí židovská rodina jejich zaměstnavatele opustit vilu, v roce 1941 jde do transportu a v roce 1943 se její jediný přeživší člen, z lágru uprchlý mladík David v podání Csongora Kassaie, plíží podél zdí rodného městečka.

První soused se Davida zděsí a zkouší volat Němce; ani Josefovi se do rizika nechce. Ale když ono zrovna leje jak z konve, David je na pokraji sil a také manželka Marie (Anna Šišková) se tváří, že snad na jednu noc...
Jenže v tajné spíži Čížkových, kde dosud „bydlelo“ uzené prase, David zůstane do konce války. A spolu s hostiteli se rozklepe (stejně jako kamera Jana Malíře) pokaždé, kdy do bytu bujaře vtrhne náhle důležitý přítel Němců - Horst s klobáskami, pravou kávou, operetně libovým šarmem, jímž svádí Marii, a podezřením, že tu něco nehraje.

Musíme si pomáhat

Česko, 2000, 110 minut.

Režie: Jan Hřebejk.

Hrají: Boleslav Polívka, Jaroslav Dušek, Anna Šišková, Csongor Kassai.

Hodnocení­: 65 %

Tak třeba těhotenství, na něž se Marie vymlouvá při jeho vyděračských nájezdech - vždyť Josef je prokazatelně neplodný... Tak se vaří pravá česká bramboračka, v podstatě realistická historka, která v poslední třetině přeroste v grotesku (a ve finále si trochu zbytečně pomáhá symbolikou mrtvých k étosu smíření, jejž by klidně uhrál jen výraz Polívkovy tváře). Každý něco ví, něco tuší, trošku vydírá, trošku se stydí, zatíná pěsti (za dveřmi) a plive na zrádce (po bitvě). Ale v hodině dvanácté: pojďme si odpustit - nebo taky ne.

Film nesoudí, divák může. Právě kolektivní „národopis“ ovšem může vyznít jako starý, už příliš známý refrén: od Zbabělců po Obchod na korze máme maloměstské lámání chleba dávno zažito, byť i tady se najde jedinečný, díky Simoně Stašové nesmírně silný tón v epizodě „spravedlivé“ msty svěřené dětským rukám. Ale uvnitř rodiny, to je jiná, tam se dá vyhrát spousta jemnůstek, nápovědí, křivd a rituálů.

Jarchovský s Hřebejkem si zkusili Život je krásný po našem, sice bez Benigniho absolutního vyhrocení, ale podle téhož modelu: smích a strach v téže vteřině. Komické situace provázené okamžikem ohrožení mají dvojnásobnou sílu - počestná manželka s židovským uprchlíkem pod peřinou a nad ní opile slintající Horst: byla by to fraška, kdyby nešlo o život. A o život, natož proti fašismu to hraje samo, říkává jedna známá herečka. Hřebejkův elitní soubor, takřka divadelně secvičený, však umí i jemnější odstíny. Zejména Polívkův fotrovský, střídmý ne-hrdina dokáže nevídané: mezi řádky naznačí, že v manželském vztahu to dávno skřípe, ale současně krotí žárlivost, tiše zuří, jak je odsouván doma na vedlejší kolej a na ulici do pozice kolaboranta, a při vší té bezmoci je schopen činu, který v jeho podání nezavání gestem.

Divadlu téma sluší, film okatě nevykrádá

Lenka Vlasáková a Jiří Macháček v inscenaci Divadla Na Jezerce Musíme si pomáhat

Lenka Vlasáková a Jiří Macháček v inscenaci Divadla Na Jezerce Musíme si pomáhat

Typově zcela odlišné, do záměrného afektu stylizované herectví Duškovo s tím Polívkovým vytváří zajímavý a kupodivu i přirozený akord - když trénují „výraz loajality“, náhle jsou na plátně dva velcí klauni. A přesto v konzistentním scénáři, zrale perfekcionistické režii i hereckém koncertu sem tam cosi zaskřípe.

Možná, spíš pocitově, je té dokonalosti až příliš. Horstova figura je napsána podle vzorového prototypu lidské nuly, která se přisála k momentální moci; rovněž výtečně zahraná Hubova postava německého důstojníka musí tradičně přijít o syny, aby se scvrkla v politováníhodnou trosku; epizodní oficír Vladimíra Marka byl kvůli absolutně přesné němčině dabován - pohříchu Otou Ševčíkem, jehož zprofanovaný hlas ovšem figuru sráží.

Zkrátka je to film nepřehlédnutelný, ale jako by až příliš lehce zapadal do očekávaného vzorce představy o české povaze. Je chytrý a zábavný - diváci ho nepřehlédnou. A také „závažný“, takže se nesluší, aby ho minuly odborné ceny. Zvláštní kapitolu pak tvoří úvodní animované Aktuality: pyšní se sice výtečnou stylizací a báječnými dílčími gagy (Benito a Benetton), ale délkou poněkud přečnívají a slibují trochu jiný druh podívané, než jakou pak hraný hlavní film nastolí.

Mohlo by vás zajímat

23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. bude mít premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Zemřela zpěvačka Věra Bílá, romská hvězda plánovala velký comeback

Zpěvačka Věra Bílá v listopadu 2018

Ve věku čtyřiašedesáti let zemřela světoznámá zpěvačka Věra Bílá. Tento týden přitom měla zahájit plánované comebackové...

Zemřel Stanislav Zindulka, vtipný a dvorný kavalír ze starých časů

Herec Stanislav Zindulka na snímku z června 2017

Ve věku 86 let zemřel člen hereckého souboru Činoherního klubu, držitel Thálie i Českého lva Stanislav Zindulka. Zprávu...

RECENZE: Opravdu pocta Vondráčkové? Muzikál Kvítek mandragory klesl ke dnu

Jaromír Nosek a Miroslav Etzler v muzikálu Kvítek mandragory

Původní muzikál připravený na motivy písní Heleny Vondráčkové měl ve středu premiéru v Divadle Broadway. Tvůrci divákům...

Televizní rada si všimla vulgarit v seriálu Most!, žádá nápravu

Michal Isteník, Vladimír Škultéty, Martin Hofmann, Zdeněk Godla a Miloš...

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se vrátila k seriálu Most!, který se již uzavřel. Upozornila Českou televizi,...

KOMENTÁŘ: Hitler může, Jackson ne? Když se upravuje historie, končí legrace

Záběr z odebrané epizody seriálu Simpsonovi

Děda Simpson prý za svého pobytu v Evropě předváděl striptýz Adolfu Hitlerovi. To je v pořádku. Ale když jeho syn Homer...

Další z rubriky

TELEVIZIONÁŘ: Jak Rudolf Hrušínský pomohl nominaci na Zlatý glóbus

Z filmu Třicet jedna ve stínu

Při udílení cen se filmy zpravidla dělí na anglicky mluvené a ostatní, ovšem snímek Třicet jedna ve stínu si připsal...

Skleněný pokoj startoval až na čtvrté příčce, zlákal čtyřicet tisíc diváků

DO KINA: Dobový Skleněný pokoj z vily Tugendhat má jen dva soupeře.

Ani slavná knižní předloha a mezinárodní obsazení nepomohly domácí novince jménem Skleněný pokoj k medailovým pozicím....

VIDEO: Ať mrtví zůstanou mrtvými, radí film o filmu Řbitov zviřátek

Z filmu Řbitov zvířátek

Když si hrajete se smrtí, můžete se spálit, varuje Řbitov zviřátek natočený podle slavného hororu Stephena Kinga, jenž...

PŘÍBĚH: Jsem závislá na dceři, nezvládnu být bez ní
PŘÍBĚH: Jsem závislá na dceři, nezvládnu být bez ní

Musím na chirurgický zákrok a já mám strach, že to ani jedna nezvládneme. Co když se jí něco stane a já si to pak budu vyčítat? Už teď pláču, když si představím, že jí budu muset dát do školky cizím lidem a 8 hodin nebudu vědět, co s ní je a jestli je v pořádku. Já to prostě nedokážu. Přemýšlím o psychologovi. Nemáte někdo radu?

Najdete na iDNES.cz