Když režii „oživlé“ Mulan odmítl Ang Lee, nejspíše dobře věděl, že po svém strhujícím Tygru a drakovi už by se v poetickém baletu vzdušných soubojů pouze opakoval. Nabídku zato přijala Niki Caro, rodačka z Nového Zélandu, kde se také z velké části natáčelo, takže vznikl pohledný cestopis se silným emancipačním sdělením.
Podstata staré čínské pohádky zůstala, neohrožená dívka v přestrojení za muže nahradí svého nemocného otce v císařském vojsku za války proti nájezdníkům, dovede své druhy k vítězství a získá si uznání, odpuštění, kariéru i lásku.
Ze zábavných prvků animované Legendy o Mulan si novinka ponechala třeba zpackané námluvy divoké hrdinky trpící pod nánosem líčidel, naopak vypustila hravé průvodce jejího putování a také původní ženské trable s mužským pojetím hygieny si poupravila.
Podstatnější změnou však je, že exotická mystika, jež v představivosti filmové animace působila naprosto přirozeně, dostává ve fotografické doslovnosti triků na frak. Nejenže bájný pták Fénix připomíná vypelichanou pouťovou rekvizitu: co dříve bývalo snové, vypadá nyní kašírovaně včetně velkolepých dobových staveb.
Na druhé straně vcelku slušně účinkuje čistě akční paráda, jaká se od nákladného projektu očekává.
Když se Mulan od vtipné dětské honby po střechách za slepicí přes vleklé rozhodování plné pouček konečně dostane do armády a svůj dar posiluje výcvikem se zbraněmi i výstupem s plnými vědry na vysokou horu, efektní podívaná se dostaví – přestože smršť šípů, bílá lavina nebo vskutku zdařilá choreografie závěrečného souboje na lešení už byly k vidění jinde a jindy.
Obratně zvládnutá bojová umění Dálného východu i velkolepost bitevních scén se zkrátka dávno pokládají za samozřejmost, k níž Mulan nepřidala nic vlastního navíc. Kromě dalšího plakátu na téma podpory ženské rovnoprávnosti při vší úctě k rodinným tradicím.
