V táto době jsem vyrůstal, ale nikdy jsem neviděl ani neslyšel že by někdo vozil sošky .... jakéhokoli tehdejšího politika. Podle mě je to jen snaha zviditelnit se, nebo výplod chorého mozku.

Jedním z mých nejranějších zážitků je, když zemřel Stalin. Ne proto, že bych tenkrát něco vnímal, nebo chápal, ale pro noviny. Ty vyšly s nadpisem, černě orámované s jeho černou fotografií. Dodneška si to živě pamatuji. A za týden to samé s Gottwaldem.

Ale možná, že to ani nebyly ty noviny, ale myšlení lidí okolo, rodičů, sousedů, známých, konečně to skončí, ta asiatsko-komunistická diktatura? Ano skončilo to, představte si, po čtyřiceti letech, ten systém, bohužel to myšlení přetrvává dál .

To je titulek na pár f...k..... Mluví se tu o jedné holčičce a ještě to svědčí maximálně o neschopnosti maminky. Panenka se dá udělat z hadříků a jaká krásná.

Marie příště musíš té hloupé paní, co přežila 50 let reálného socialismu, vysvětlit jak je to správně, vždyť ona na dobrou radu přímo čeká!

Osobně se domnívám, že kdyby jen jedenkrát dala do kočárku místo panenky Stalina, tak by nám ty své bujné fantazie dnes už nevyprávěla.

To je titulek. Matinka místo aby ušila holčičce y kusu hadru panenku, dá jí do kočárku sošku Stalina. Hadrové panenky byly časté, ale tady zvítězila pohodlnost!

A hlavně titulek zobecnuje, což je nesmysl úplný. My třeba v kočárku vozili i míč, kameny, sourozence,... prostě co se popadlo nebo "potřebovalo" v dětském světě svézt.