RECENZE: Mára jde do nebe, ale do sebe hned tak někoho nepustí

Marek Holeček jako první Čech získal v roce 2018 se spolulezcem Zdeňkem Hákem mezinárodní ocenění horolezců Zlatý cepín, další pak o dva roky později. Pokořitel výšek je však také šoumen, jak o něm v novince kin Mára jde do nebe tvrdí přátelé a jak sám dokazuje takřka v každém záběru.

Holeček už vystupoval v jiných dokumentech, sám točí, fotí i píše, takže režisérka Markéta Ekrt Válková hledala jeho jinou, osobnější podobu. Ovšem „Márův“ vrozený exhibicionismus jí práci spíše ztížil.

Protože navenek před ní nezavřel žádné dveře včetně rodinného zázemí s přítelkyní, dcerou a otcem na vozíku, jehož popel posléze před kamerou rozprašuje, ve skutečnosti ji však nepustil do třinácté komnaty vlastního myšlení.

Zábavný, energický, přirozený, upřímný, navíc fotogenický prototyp moderního Tarzana, pro filmaře efektní hrdina snů – ale co se skrývá za pověstí „veselého blázna“, už odhalit nedovolí. Třeba jestli by si stejnou posedlost dobýváním velehor v alpském stylu bez kyslíku uchoval i bez veřejné pozornosti, čistě pro vlastní tiché potěšení.

Rámec snímku, který fascinuje autentickými záběry z expedic včetně lavin, tvoří pět Holečkových pokusů o prvovýstup na Gašerbrum I v pákistánském pohoří Karákóram. Teprve pátý se podařil, během předešlých zažil snad všechny druhy katastrof, od vlastních omrzlin přes nepřízeň počasí až po smrtelný pád kamaráda.

Právě „Márův“ věcný, poklidný rozhovor s vdovou po tragicky zesnulém parťákovi patří k nejsilnějším okamžikům filmu, když společně přemítají, jak má člověk najít správný čas pro přiznání, že „dál už to prostě nejde“.

Co vlastně žene horolezce do nových a nových rizik, vysvětluje Holeček tezí, že pocit uspokojení na vrcholu je příliš krátký. Partnerka jeho kamaráda zase najde definici „klukovské manželství založené na zážitku“ a Holečkova družka suše konstatuje, že „tak daleko se dostal, protože je sobec“.

Navenek šílenec, ale ve skutečnosti disciplinovaný sportovec, jak tu o Holečkovi rovněž zazní, usměvavě frajeří i během lékařské prohlídky. Po nehodě na motorce se o berlích dobelhá do skal, na které šplhá i se zlomeninou.

„Zase ses vyhecoval,“ vyčítá sám sobě – mimochodem posilující úlevnost nadávek v čele s čistě konverzačním „vole vole“ se tu přijímá zcela přirozeně, tak jako potřeba se „vykadit“ na nejnebezpečnějším místě.

Mára jde do nebe

60 %

Česko, 2022, 81 min

režie: Markéta Ekrt Válková

účinkuje: Marek Holeček

Kinobox: 70 %

Co ještě o Holečkovi prozradí jeho kolegové? Že má pověst šoumena, ale na expedici se prý chová normálně. Nebo že drsné vysokohorské zážitky nutně ovlivní úplně každého - kromě Máry.

Otázkou zůstává, nakolik jejich soudy spoluvytváří hrdinova všudypřítomná sebestylizace, která sice harmonizuje, okouzluje i odzbrojuje, jenže zároveň zakrývá fakt, že kromě umanutosti o sobě Holeček v podstatě nic tak zásadního nesdělil. Ani filmaři ho zkrátka nedostali.