Proč vlastně Leoš Mareš nabídku na svůj filmový portrét přijal, zůstává i po zhlédnutí všech tří epizod záhadou. Rozhodně však nejde o projekt typu Melania, tedy výhradně obdivný, oslavný, ohleduplný a reklamně aranžovaný medailonek, jakým se znemožnila manželka prezidenta Donalda Trumpa.
Ke cti Marešovi slouží, že když k natáčení svolil, zjevně si nekladl žádné podmínky. Vyjadřuje se i k událostem, které mu vůbec nelichotí, ke rváčským kauzám, aféře s prostitutkou či rozchodu s těhotnou první manželkou. A v podstatě se nevymlouvá, pouze jako svou mantru opakuje, že „obyčejný kluk z Berouna“ prostě asi nedovedl úspěchu nepodlehnout.
Následné divoké období, vtipně symbolizované osudím, z nějž coby losované míčky vypadávají další a další krásky z řad společenských celebrit, upřímně shrnuje: „Možná jsem byl tak trapnej, že jsem chtěl holku se statutem.“
