Životopis modelky, která posléze sama fotila módu a za druhé světové války pak dění na frontě pro časopis Vogue, vznikl na základě knihy, již o Lee Millerové napsal její syn Anthony Penrose.
Možná i z piety vůči jediné autorizované biografii fotografky se režisérka uchýlila ke konvenční stavbě vyprávění, které sice začne ostrou palbou v bombardovaném Saint-Malo, ale pak se vrátí do bezpečí.
Její zážitky od lazaretu po tresty kolaborantek mají sílu díky kameře, s níž jako by si Pawel Edelman zopakoval Pianistu, ale hlavně díky pocitům, jež se němě zrcadlí v hereččině tváři.
