Že duchové vyluzují tajemné pšouky a vyděšení smrtelníci si pustí do kalhot řídký obsah, jehož povaha se dlouze rozebírá, může rozesmát leda děti. Ani ony se však nebudou bát. Což v kostce znamená, že remake Krotitelů duchů selhává v obou základních položkách, ve smíchu i strachu.
Kdyby si režisér Paul Feig vymyslel jiný koncept, dala by se novinka přijmout jako další z jeho průměrných „dámských“ komedií. Ale protože se drží bývalého půdorysu, do něhož jen namísto mužské party dosadil čtveřici žen, nelze nesrovnávat. Tím hůře pro premiéru. Film už se dočkal označení sexistický i rasistický. Kéž by měl tolik odvahy; ve skutečnosti je hlavně nahlouplý.
Nadto strašlivě užvaněný. Melissa McCarthyová, Kristen Wiigová, herecky nejsnesitelnější Kate McKinnonová a Leslie Jonesová se chovají jako pubertální roztleskávačky, které ječí, křepčí, hihňají se a poplácávají, vyrážejí bojové pokřiky, v nouzi nejvyšší dávají najevo svou vzájemnou příchylnost a v každé minutě nadřazenost.
Mužů totiž pronikla na plátno pouhá hrstka a představují padouchy, zbabělce, poskoky či s prominutím naprosté pitomce – jinak se zejména nebetyčně otravná postava bezduchého hezouna, kterou ztělesnil Chris Hemsworth, ani při nejlepší vůli prostě nazvat nedá.
Od herecké estrády ve stylu sólových bavičů by člověk čekal únik v podobě trikového strašení, jenže rafinovanost rovná se nule. Jako by se za celé roky moderní technologie nikam neposunuly, k výrobě napětí musí stačit vrzání dveří, zelený sliz, prskání, jiskření, kostlivci s rudě blikajícími kukadly a přízraky, které připomenou Leontýnku z pamětnického českého filmu Ať žijí duchové. Ve finále se infantilní ráz nadpřirozených bytostí dokonce přiblíží animovaným Příšerkám s.r.o., bohužel bez jejich vtipu.
Tři okamžiky vykřešou alespoň pousmání: stylizace „pekelného“ koncertu s Ozzym Osbournem, epizodka Billa Murrayho, hrdiny původních Krotitelů duchů, a výtka prvnímu muži newyorské radnice: „Nechovejte se jako starosta z Čelistí“. Dohromady to však sotva odpovídá ceně premiérové vstupenky.
