RECENZE: I v Kouzlu měsíčního svitu podává Woody Allen letní sekt

Příjemná prchavá retrokomedie Kouzlo měsíčního svitu působí jako pamětnický film, kam strojem času vlétli Emma Stoneová a Colin Firth. Woody Allen natočil další film, kde prahne po harmonii.

Nejprve si zkoušel ztřeštěné nápady. Pak točil silné, sžíravě mrazivé vztahové studie. A nyní Woody Allen pěstuje přívětivě smířlivé historky o věčné pošetilosti lásky, k jakým patří i Kouzlo měsíčního svitu, vstupující do našich kin.

Nicméně napříč celým vývojem Allenovy tvorby se vinou některé neměnné prvky. Zejména disputace s věčností, zde zosobněná v kouzelné modlitbě k Bohu, k níž se ryzí ateista poprvé uchýlí - načež ji zase odvolá. To je první labužnické sólo Colina Firtha, jehož téměř aristokratický nositel rozumářské skepse a britské citové zdrženlivosti padne do Allenovy koncepce jako ulitý.

Ve finále má však Firth ještě jeden skvostný okamžik, když neohrabaně, prkenně, tak aby si pokud možno nezadal, koktá žádost o ruku. Není ve všech kinech světa divačky, která by  právě od seriálového pana Darcyho nechtěla slyšet variantu vyznání, jímž okouzloval i v Deníku Bridget Jonesové nebo v Lásce nebeské.

Ovšem i druhá polovina lidstva tu něžně úsměvnou limonádu přijme, protože Firthova protihráčka Emma Stoneová má půvab éterické víly, která se přitom až dojemně láduje, a dialogy obsahují Allenův spolehlivý vtip. Není to jiskření, natož přestřelka, spíše perlení ve skleničce sektu, jehož chuť patří k letním večerům na jihu Francie mezi smetánkou konce 20. let, která nemá co na práci, takže si dlouhou chvíli krátí duchařskými seancemi.

Právě věrohodnost mladičké jasnovidky v podání Stoneové má prověřit Firthův uznávaný mág znalý všech kouzelnických triků, ovšem už méně odolný vůči kouzlu dívky, která svou živnost zakládá na lidské slabosti pro věci mezi nebem a zemí. „Proč by si Bůh dával takovou práci, kdyby všechno skončilo smrtí?“ zní jeden z argumentů, na něž stoupenec věcné racionality odpovídá pouze přezíravým úšklebkem a bonmoty typu „Záhrobí je dobré místo pro restauraci“.

Kouzlo měsíčního svitu

60 %

USA, 2014, 109 min

režie: Woody Allen

hrají: Emma Stone, Colin Firth, Simon McBurney, Eileen Atkins, Marcia Gay Harden, Hamish Linklater, Jacki Weaver, Erica Leerhsen, Jeremy Shamos

Nelze říci, že by se Kouzlo měsíčního svitu řítilo vpřed od překvapení k překvapení. Má dlouhý prolog, vlekle představuje postavy, ze kterých se vedle kralujícího ústředního páru výrazněji vydělí jen dvě, Firthova svérázná filmová tetička čili Eileen Atkinsová a hrdinův protivník v lásce, Hamish Linklater coby milionářský synek, jehož neumělé milostné songy provázené hrou na ukulele zcela odzbrojují.

Vlastně se nic neděje, dívka předstírá trans, kouzelník ho vědecky rozebírá,  v červeném kabrioletu nad modrým mořem vyrážejí na výlety jako z pamětnického filmu, jemuž jen vyčistili barvy a strojem času do něj přenesli jinou hereckou generaci. Ale v té starosvětské náladě tkví půvab snímku, slabšího než Jasmíniny slzy, ale silnějšího než Do Říma s láskou, pokud se poměřuje nejbližšími předchůdci. Allen jako by s věkem prahl po harmonii, tudíž nerozdírá a v odvěkém sporu mezi vírou a rozumem bere na milost tezi, že svět iluzí poskytuje víc radosti. Jako jeho film.