RECENZE: Polský Tarantino? Snad záplavou krve, ale vtipu má Kos méně

Představa, jak polský vojevůdce s bývalým afroamerickým otrokem a s týraným šlechtickým levobočkem povstanou proti ruským vetřelcům, nahrává hlasům, jež historické novince českých kin jménem Kos přezdívají polský Tarantino.

Z filmu Kos | foto: Film Europe

Titulní Kos je legendární Tadeusz Kosciuszko, polský generál vyznamenaný v americké válce za nezávislost, který po návratu do vlasti rozpoutal v roce 1794 protiruské povstání.

Co dělal předtím či potom – a že to byly zajímavé veletoče, film neřeší. Výsekem jedné krátké etapy, ale i dobovou brutalitou připomene Kos tuzemského Jana Žižku, ovšem tarantinovské srovnání se nabízí více.

Sklonem k fikci pašované do historie evokuje Kos film Hanebný pancharti, komorním westernovým střetem jedné noci v jednom domě napodobuje Osm hrozných a tématem otroctví, respektive nevolnictví se blíží dílu Nespoutaný Django.

Ovšem tady divák musí přijmout hodně schematismu, ať už se cynického mučení dopouští šlechta nebo Rusové, též teatrálních gest a vzletného jazyka, neboť „supi se slétají na otcův hrob“, když nemanželský syn bojuje o uznání svých práv zakotvených v závěti.

Souběžně Kos působí jako zálesák, když u ohně svému černošskému parťákovi osvětluje místní poměry: „Magnáti jsou něco jako plantážníci, jen pěstují pšenici místo bavlny.“

Tmavý cizinec v podání Jasona Mitchella, jejž proslavil raperský životopis Straight Outta Compton, má však jasný úkol nositele humoru. Dílem žasne nad chatrnou výzbrojí povstalců, dílem metodou „ztraceno v překladu“ poměřuje vlastní jizvy s jizvami levobočka.

K okaté lekci z revolty všech zotročených světa se přidávají jednak dost kruté bitky s krvavou názorností, jednak pokusné umění v útržcích neméně drsných vzpomínek.

Kos

50 %

režie: Pawel Maslona

hrají: Bartosz Bielenia, Jacek Braciak, Jason Mitchell

Originální název: Scarborn

Kinobox: 71 %

Teprve když se osudy všech hlavních aktérů propojí pod jednou střechou a vypukne sevřená hra kočky s myší, začne Kos nabývat na rafinovanosti i napětí, ačkoli ve finále se přidrží westernových šablon včetně přestřelky v obležení, plamenů a osudových soubojů tváří v tvář.

Samozřejmě jinak se Kos vnímá v Polsku, kde příběh národního hrdiny vyhrál šest výročních cen, ale jeho stylizace nemá tak ostré obrysy, aby se publikum mohlo rozhodnout, jestli určitý brakový nátěr nosí Kos záměrně, nebo bezděčně.