RECENZE: Půjč mi na noc mého manžela. Jak se žije v Komuně

Ve snímku Komuna vyšel Thomas Vinterberg z vlastní hry inspirované svým dětstvím, prožitým v prostředí akademického společenství na předměstí Kodaně. A jestli někomu připadají jeho filmy „divné“, po Komuně bude režisérovi naopak blahopřát, že se z takových zážitků vykřesal.

Hrdinové filmu Komuna | foto: Film Europe

Ani v Komuně režisér Thomas Vinterberg nezapře svou vypravěčskou bravuru, byť svůj strhující Hon nepřekonal. Blíží se spíše slavné Rodinné oslavě, protože soukromé peklíčko u jednoho stolu umí inscenovat vážně ohromně.

Otec zdědí dům, matka z nudy prosadí, ať do něj pozvou celou skupinu svobodomyslných lidí. A dcera pak přihlíží, jak komuna hlasuje o přistěhování otcovy milenky stejně jako o nákupu myčky či účtech za pivo.

Nálada spolku 70. let nechává politiku v pozadí, soustřeďuje se na utopickou hru, která se vymkne. A sleduje ji očima dětí včetně šestiletého hocha, jenž podle lékařů brzy umře, takže rodiče s ním jdou do komuny, „aby ještě něco zažil“.

Komuna

65 %

Režie Thomas Vinterberg, hrají :Ulrich Thomsen, Trine Dyrholmová, Fares Fares

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.4

Vinterberg v podstatě aranžuje komorní divadlo, ale se zajímavými typy v podání skvělých herců, takže pospolitý úsměv pomalu tuhne. Schůze, zápisy, společné rituály včetně Vánoc posilují přirozenou touhu po intimitě.

I přes černý humor z plátna čiší, jak únavné je žít neustále v kolektivu a jak ponižující žádat před shromážděním milenku vlastního muže o jeho „zapůjčení“ na noc. Tváří se moderně nad věcí, ale lžou si do kapsy. A režisér neříká pro ani proti, nastoluje nezaujaté smíření, ale dusné trapno mluví za něj.