Paradoxně filmový hrdina, kterého hraje osobitý Rasmus Bjerg, má k násilí naopak daleko, lukostřelec oděný v kožešinách jen zkouší návrat k životu v přírodě, ovšem coby lovec trapně selhává, takže k „přepadení“ benzinky jej dožene hlad.
Druhou dějovou linku odstartuje autonehoda tří pašeráků drog, po níž jeden raněný najde právě u lesního muže pomoc včetně chirurgického zákroku, v němž se místo anestetik uplatní hovory o jídle.
Jejich společná pouť se pak odvíjí od modelu road movie dvou nedobrovolných desperádů, ač pro dealera hašiše se hledají sympatie hůře než pro tatíka prchajícího od zodpovědnosti v krizi středního věku.
Režisér Thomas Daneskov má zřejmě rád bratry Coenovy, jeho Divoch lehce připomíná Fargo jak náladou, tak sbírkou vedlejších postaviček, z nichž každá dostane prostor pro vlastní mikroportrét. Ať jde o dojemně tupé policisty a jejich otcovského šéfa, hrdinovu nic nechápající manželku s dcerkami nebo rozhádanou partnerskou dvojici z přepadeného auta.
V neposlední řadě má „coenovský“ nádech i černý humor, kdykoli si psanci začnou hrát na pravé chlapy po vzoru Vikingů, což má zpravidla za následek ztrátu orientace, zásob či jinou katastrofu.
Vůbec nejvíce pak muži odzbrojují, jsou-li vystaveni ztrátě romantických iluzí, což se Bjergově postavě stane ve zdánlivě autentické osadě spřízněných vyznavačů ryze přírodního života, kde se však kostýmovaní „Vikingové“ ládují kečupem a platí za něj bankovními kartami.
Takový umělý skanzen už je spíše k pláči než k smíchu, ale Divoch obecně nepřináší ztřeštěnou veselohru, k níž by výchozí situace sváděla. Obsahuje dost smutku i melancholie a úsměv navozuje maličkostmi, počínaje policejním psem, který „má dneska volno“, a konče epizodou s králíčkem útěkářem.
Umírněně gangsterská variace na téma módních úniků od civilizace sice neznamená ani obsahové zjevení, ani žánrový průlom, na své straně však má vedle chytré stylizace ještě jeden trumf za pět procent navíc, totiž krajinu.
Norské fjordy, lesy, hory a bystřiny dovedou svou divokou krásou umlčet i hlavního hrdinu se sklonem ke žvanivému filozofování a režisérovi jdou fauna i flóra takříkajíc na ruku až po tu nejmenší žabičku, která na nemotorného zálesáka zírá s pobaveným úžasem.
