RECENZE: Ze tří čtvrtin revoluce, ze čtvrtiny sex, ale hlavně plakát

Německý snímek Je suis Karl, který vstupuje do kin, zahrnuje Karlův most, české herečky a tak úpornou propagandu ve stylu hodní uprchlíci a zlí neonacisté, až se výsledek paradoxně obrací proti záměru.

Z filmu Je suis Karl | foto: Bontonfilm

Žili byli v Berlíně manželé, veselí nezávislí sluníčkáři, kteří v dokonalé harmonii vychovávali tři děti a propašovali arabského utečence do Německa. Jenže jednoho dne jim byt rozmetal výbuch.

Přežijí jen otec s dcerou, mezi nimiž se následně vytvoří bariéra, a totální nálož citového vydírání od ohořelých relikvií po dokonale pitomý symbol mrtvého ptáka je nakonec (dočasně) rozdělí. 

Zatímco otec zapochybuje o svém chráněnci jen na sekundu, dívka hledá na internetu pojem „islámský teror“ a ze strachu před přistěhovalci i médii ji vysvobodí až charismatický mladík, který ji pozve do Prahy na sraz mladého evropského hnutí Re-generace, což je slogan účelný i účinný.

Ovšem za půlhodinku se ukáže, co strážci tradic Evropy ve skutečnosti páchají, a protože zpětná stavba prakticky vymaže detektivní záhadu, zbude pouze tezovitý plakát.

Nosné i varovné téma, jak lze zneužít soukromou lidskou bolest pro politické cíle extrémismu, se zkrátka dočkalo filmařsky neumělého, aktivisticky naučného zprznění. 

Přitom přirozená potřeba náctiletých někam patřit i opojná až elektrizující nálada skandujícího davu sedí přesně, jenomže režisér Christian Schwochow a scenárista Thomas Wendrich je podávají doslova po lopatě, ať se vysvětluje odmítání hesla Sieg heil!, proměnlivost pojmů levice a pravice nebo schopnost sebeobětování pro společnou ideu.

Proklamace zkrátka každou podívanou umrtvují, fanatici všeho druhu jsou už z principu nezajímaví a stavba tvořená ze tří čtvrtin revolucí a ze čtvrtiny sexem se rychle bortí. Alespoň že (anti) hrdinové plynně střídají několik jazyků, když už jinak provozují nekonečný „eurotrip“, aniž by řešili peníze.

Je suis Karl

Režie Christian Schwochow, scénář Thomas Wendrich, hrají Luna Wedlerová, Jannis Niewöhner, Milan Peschel, Anna Fialová, Elizaveta Maximová

Hodnocení: 35 %

Z tuzemského pohledu se dá ocenit poměrně výrazné využití zdejších profesí i tváří v čele s Annou Fialovou v roli „Jitky, nejchytřejší holky z Prahy“.

Obecně pak pomáhá osobitá hudba, za kterou stojí Floex a Tom Hodge, a z herců Jannis Niewöhner v úloze Karla, kterému lze manipulátorské kouzlo uvěřit. 

Ale hromadou probruselských šablon se silnější okamžiky prostě neprokoušou, nemluvě už vůbec o gestu prozření ve finále, kde má poslední slovo kanalizace ve Štrasburku. Ovšem takové světlo na konci evropského tunelu notně zavání.