Tři samostatné příběhy propojuje půdorys rodinných sešlostí. Ať se odehrávají na americkém venkově, v Dublinu nebo v Paříži, všude je provázejí rozpaky, trapasy, neohrabanost, nucenost – a přitom za nimi lze tušit láskyplnost, jejíž nositelé často pravdu znají, ale nahlas nepojmenují, jen aby nezraňovali.
Triptych Otec Matka Sestra Bratr nepatří k filmům efektním, natož oslnivým, nepoužívá velké citové výlevy. Divácké sympatie si získává skrytou něhou a pozorovatelským citem pro opatrné, často nešikovné našlapování kolem rodinných tabu.
