RECENZE: Gladiátor Ridleyho Scotta měl raději zůstat němý

- Historický snímek z antického Říma Gladiátor je zatím posledním filmem britského režiséra Ridleye Scotta. Režisér, který již po léta pracuje ve Spojených státech, na sebe upozornil na sklonku 70. let svým originálním debutem Soupeři, oceněným na MFF v Cannes. Do jeho režijní filmografie ovšem patří i žánrově zcela odlišné snímky jakými jsou např. Vetřelec, Blade Runner, Někdo mě hlídá či Thelma a Louise. Na letošních Oscarech film získal pět Oscarů, včetně toho za nejlepší snímek.

Russell Crowe ve filmu Gladiátor režiséra Ridleyho Scotta | foto: Bontonfilm

Generál Maximus přivedl římské legie znovu ke slavnému vítězství a teď už jen čeká na ženu a syna, aby se společně mohli vrátit domů a zapomenout na válku. Smrt císaře Marka Aurelia změní nejen plány na návrat, ale i na zbytek života. Žárlivý následník trůnu Commodus vydá rozkaz k popravě generála i jeho rodiny a jen Maximovi se podaří zachránit holý život.

Dříve slavný římský generál je odsouzen k vyhnanství a otroctví žárlivým následníkem trůnu. Maximus jako otrok je pak vycvičen pro gladiátorské hry. Úspěchy v aréně přivedou někdejšího generála zpět do Říma. Jenže teď už mu nejde jen o vítězství nad protivníkem v nelítostném boji, ale o pomstu na císaři Commodovi. Je si vědom, že existuje jen jediná síla mocnější než císařova a tou je moc římského lidu.

Velkofilm Gladiátor triumfoval při udílení filmových cen americké filmové Akademie za rok 2000. Stal se nejlepším snímkem loňského roku a jeho tvůrci si odnesli celkem pět zlatých sošek Oscara. Kromě té za nejlepší film i za kostýmy, speciální efekty, zvuk a herec Russell Crowe za mužský výkon v hlavní roli.

Gladiátor Ridleyho Scotta měl raději zůstat němý (recenze Mirky Spáčilové)

Velký, slavný, hloupý - tak shrnul jeden z amerických kritiků předpokládaný hit sezóny, snímek Gladiátor. A řekl prakticky vše. Gladiátor totiž pokračuje v oné linii hollywoodských velkofilmů, které vzbuzují věčně jednu a tutéž otázku: Probůh, je-li producent ochoten investovat do obalu bratru sto milionů dolarů, proč nemůže přihodit pár tisícovek pořádným autorům na pořádný scénář?! Vždyť riskuje, že vychovává diváka-schizofrenika: zatímco oči se pasou, uši se vzpírají šroubovaně dutým dialogům z tuctových telenovel. Po téměř třech hodinách (!) promítání tak publikum může dospět až k myšlence, že měl Gladiátor raději zůstat němý.

Gladiátor

60 %

USA,VB 154 min.

režie Ridley Scott

hrají Russell Crowe, Joaquin Phoenix, Connie Nielsenová, Oliver Reed, Derek Jacobi, Djimon Hounsou, Richard Harris, David Schofield, John Shrapnel

Dokud Ridley Scott vypráví obrazem, detailem, střihem, dá se mluvit o úchvatné podívané. Hned úvodní bitva v barbarsky ponurém duchu, s „malými“ motivy jezdce bez hlavy či oddaného psa v krvavě nepřehledné vřavě i s „velkými“ efekty ohnivých střel, lesního požáru a následné vánice děsivého popela, navodí náladu věcí příštích - a také v pěti minutách vyčerpá finanční příděl českých filmů možná na celou pětiletku.

Po zběsilosti válečné řeže musí logicky následovat zklidnění, ovšem nežli klíčové postavy Gladiátora vyloží karty na stůl, jako by uplynulo půl století. Co stačilo charakterizovat ve znacích, vykládá se v dlouhých disputacích. Stařičký císař Marcus Aurelius chce svěřit správu Říma svému oddanému příteli generálu Maximovi v podání Russela Crowea, nositeli všech myslitelných ctností, jenž sice touží odjet domů za rodinou a poklidně farmařit, nicméně úkol přijme včetně slibu, že říši navrátí lidu. Císařův syn, od pohledu zbabělý křivák a salonní intrikán Commodus, však touží po nástupnické moci. Než by se smířil s republikou, to radši vztáhne ruku na vlastního otce, na Maximovu ženu i synka a samozřejmě na generála samého. Pouze chrabrý vojevůdce se z ohrožení života vyseká, ovšem skončí v poutech otroka, jenž si svobodu může vybojovat zpět jen coby gladiátor.

Než tvůrci dostanou Maxima do římské arény, kde krvavým hrám z lóže přihlíží samozvaný císař Commodus i se svou ovdovělou sestřičkou, generálovou exmilenkou Lucillou a jejím synkem, pro jistotu nám ještě několikrát zopakují, kde stojí dobro a kde zlo. Marcus Aurelius před smrtí vysvětlí vojevůdci Maximovi doslova: „Ty nejsi zkažený politikou, můj syn není čestný.“

V různě obměňovaném složení debatních kroužků se tu dokola probírá otázka, co je vlastně Řím; z odpovědí vyberme Řím je křehký sen, případně „myšlenka“ nebo „vize“. Povšechné úvahy pěstují otroci - ovšemže se Maximus nejvíc skamarádí s kolegou z černé Afriky, který má tudíž podle hollywoodských pravidel předem zaručenu nesmrtelnost - a dále konfekčně působící stádo senátorů, kde výraznější výjimkou je Derek Jacobi, ale i starý majitel gladiátorského týmu, jenž se z role dodavatele zábavy zkusí ještě jednou vrátit na pole cti. Dokonce i onen psychopat na trůnu si libuje v pokřivených úvahách, pro názornost pak mezi řečí pošilhává po své sestře (stále chlípněji) a po svém synovečkovi (stále vražedněji). Předvídatelnost děje i slov zkrátka ubíjí.

Od toho je ovšem hrdina gladiátorem, a nikoli třeba výběrčím daní, aby Ridley Scott mohl dokazovat, že akční scény zvládá dokonale a že adrenalin umí dávkovat i podprahově. Souboje ve zvířeném prachu arény berou dech včetně vzácného humoru, kdy inscenovaná hra na dobytí Kartága dopadne přesně naopak, než dopadla v historii; ale možná ještě působivějšího účinku docilují vteřiny před samotným střetem zbraní, obrazy, kdy do dusných šaten gladiátorů doléhá fanatické skandování davu Zabít, zabít! Jestliže si Gladiátor půjčil kousek z Ben Hura, kdy muž uvržený do otroctví dokazuje svou pravdu v aréně, kousek od Spartaka -kdy otrok-gladiátor strhne do boje za svobodu i své kolegy - a hrdinovu tvář za železnou maskou od Dumase, alespoň stopu vlastní jedinečnosti si ponechává v Croweově pojetí boje coby drogy. Jeho hrdina se nechce bít jako bavič pro potěchu mas, autoři mu napsali i gesta milosrdenství, nicméně po první ráně jako by zelektrizovaný muž zapomněl na své sebeovládání a zcela pudově se oddá jediné věci, již umí: boji.

Tak Gladiátora cítí Russel Crowe, a možná by mu dovolil i stopu nákazy dobovou hvězdnou slávou: kdo by neroztál, vyvoláván před tváří bezmocného císaře nadšenými fanoušky! Bohužel superkladný hrdina má jiné úkoly: pronášet vzletná poselství nebo se zmítat v horečnatých „virtuálních“ snech, které stylově pocházejí ze zcela jiného filmu. V závěru pak filmaři sice ušetřili, neboť k chystané a nákladné rebelii lidu, vojska a senátu už nedojde, zato si krkolomně vymysleli vpravdě westernový souboj zákeřného císaře s handicapovaným gladiátorem přímo v aréně...

Filmový lid římský zkrátka pod heslem Chléb a hry dostal cosi jako náš televizní Kotel. Prostě velký, slavný a hloupý.