RECENZE: Případ Krejčíř je zbytečná clona, Gangster Ka má vlastní sílu

Pod názvem Gangster Ka vstupuje do kin první část dvoudílného thrilleru inspirovaného osudy Radovana Krejčíře. Není to špatný film, i když právě udička skutečného případu mu ubližuje.

Režisér Jan Pachl předvedl osobitou žánrovou bravuru už v televizním Cirkusu Bukowsky, odkud do filmu přivedl řadu posil od herců až po autora hudby, a publicista Jaroslav Kmenta coby zasvěcený autor námětu figuroval již v Příběhu kmotra, který sledoval jinou postavu podsvětí, Františka Mrázka. Když se spojí dvě jistoty, vyjde zase jistota – pouze bez překvapení.

Kdyby se Gangster Ka s prominutím vykašlal na reklamní kouřovou clonu skutečné kauzy v pozadí včetně lidové křížovky, kdo z našich reálných podnikatelů či politiků byl předobrazem té či oné postavy, mohl se svobodněji věnovat podstatě, totiž napínavé podívané bez vysvětlivek.

Gangster Ka

65 %

Režie: Jan Pachl

Hrají: Hynek Čermák, Filip Čapka, Alexej Pyško, Jaromír Hanzlík, Miroslav Etzler

ČR, 2015, 100 minut

A náladu thrilleru Pachl umí, což ukazuje od prvních záběrů, kdy mu k jejímu nastolení stačí jediná syrová scéna.

Jenže „Káčko“ je antihrdina modelovaný podle Krejčíře, proto se vzápětí sáhne k popisu, jak se velký šéf z Ostravy stáhl do anonymity Prahy, jak podsvětí fungovalo, kdo je ovládal a komu vadilo. Přitom zájem diváka neživí ani mechanismus, ani prostředí zločinu, nýbrž jeho klíčový muž v podání Hynka Čermáka. V obleku působí jinak, přesto stejně přirozeně jako uválený polda z Cirkusu Bukowsky; s lehkostí obírá soky o peníze i milenky, vyzařuje kouzlo hravosti a sebejistoty, baví sám sebe geniálně prostými nápady z rodu podvodníků v rukavičkách, kteří prodají i Karlštejn.

Příklady jeho metod – narkoman s kravatou coby bílý kůň, osamělá dáma či daňové triky – shrnuje film srozumitelně a díky „Káčkově“ šarmu mu získává sympatie; tradičně je padouch přitažlivější než mdlí strážci zákona. I tím, ale také kulisami, rekvizitami a vůbec svou podstatou se Gangster Ka podobá Příběhu kmotra, třebaže přidává obrazové bonusy ve skocích barevného tónování na exotické dovolené.

Názornost brutality s kyselinou či mučením vařící vodou se bohužel někdy potká s doslovností dvou vypravěčských hlasů; z Čermákova výrazu přitom čiší přerod z bonvivánského sběratele milionů v zaslepeného mstitele bez jediné hlásky.

Zamrzí laciná karikatura politika, naopak finále s policejními manévry kolem „Káčkovy“ vily a jeho neslavně slavného útěku má řemeslo na úrovni. Přesto neustálé porovnávání fikce s realitou ruší, zajímavý „Káčko“ by našel vlastní sílu i bez Krejčíře v zádech. Zvláště v proměnlivém vývoji vztahu šéfa a jeho pravé ruky, Čermáka a Predraga Bjelace, jejichž vrcholné společné scény by mohly druhý, listopadový díl filmu posunout o něco výš. Pět procent z hodnocení je tedy spíše závdavek naděje v pokračování nazvané Afričan.