Jedno tajemství vzalo zasvé. Velký Gatsby ve středu večer zahajuje festival v Cannes, aniž by se účastnil soutěže, neboť ví, že by nevyhrál.
To neznamená, že se snímek vstupující o den později do českých kin nepovedl. Dá se vidět bez újmy, občas i vychutnat, na hodinky se člověk podívá asi jen třikrát. Ale velký film vypadá jinak než velkofilm.
Režisér Baz Luhrmann si vybral druhou cestu, vedoucí krajinou omračujících efektů i banalit. A to od prvních záběrů s bílými vločkami a fádním rámováním příběhu: alkoholik na léčení má coby součást terapie sepsat své zážitky.
Pohádkář, snílek, podvodník
Snímek si drží literární vypravěčskou formu v první osobě, i když svědka událostí Nicka staví více do role jejich pozorovatele než účastníka; ani jeho vlastní milostné pletky nezmiňuje. Zato knižní popis sídla Nickova záhadného souseda Gatsbyho četl režisér zjevně s požitkem a na něm se také nejvíce vyřádil. Výprava je opravdu překrásná, mohutná, zdobná, hýřivá, bezmála harémová; elegantní styl stojí nade vším i nade všemi.
Z filmu Velký Gatsby |
Herci se musí cítit lehce odstrčeni. Carey Mulliganová coby rozmarná Daisy s výrazem křehké holčičky, výtečný Joel Edgerton jako její manžel, Tobey Maguire v roli vypravěče, zprvu dojemný jelimánek, který vlivem událostí zestárne takřka před očima.
Uprostřed znuděné smetánky tančící zlatou érou 20. let od požitku k požitku zůstává sám její hostitel, při prvním zjevení okouzlující princ, jediným nositelem vnitřní čistoty. A díky DiCapriovi, který prostě je Gatsby - pohádkář, snílek, podvodník i zamilovaný kluk - zůstane také jediným, jehož výrazovou sílu okolní podívaná nepřehluší.
Nadto podívaná, jejíž křiklavá stylizace na rozdíl od Luhrmannova půvabného muzikálu Moulin Rouge zde postrádá smysl i nadsázku. Jen opakuje rozmařilou manýru, kterou režisér ovládá, včetně leteckých záběrů nad vodou oddělující dvě sídla spojená tajnou vášní.
Večírky jsou zběsilé, zářivé a přebujelé, klipové dobové kopie dnešní MTV či TV Fashion. Ohňostroje však sílu původní love story nezastíní: když chystá "náhodné" setkání s dávnou láskou a pak trpí rozpaky jako školák na prvním rande, vytáhne DiCaprio známku až k sedmdesátce.
Čistě herecké okamžiky jsou zkrátka lepší než opulentní hostina efektů marnivé marnosti. Jenže čím blíže k dramatickému finále, tím víc Luhrmann tok vyprávění uměle protahuje, nastavuje, zpomaluje - jako by důvěřoval spíše technice než hercům. A hodnocení si zase sám shodí dolů.