RECENZE: Klasická Koleda létá s trojrozměrnými duchy, závrať z neznáma nepřinese

Na Vánoční koledu 3D, která ve čtvrtek vstupuje do českých kin, se mohou názory lišit. Kdo uvidí trojrozměrnou parádu s digitálně animovanými herci poprvé, se závratnou hloubkou a perspektivou nejlépe na velkoformátovém plátně v pražském sále IMAX, rozhodně si fascinován přidá k hodnocení deset procent navíc.

Z filmu Vánoční koleda | foto: Falcon

Ale kdo zná už předešlé filmy technologické trilogie Roberta Zemeckise vytvořené metodou zvanou motion capture – tedy Polární expres a Beowulfa, překvapení nezažije. Pouze vylepšení, posuny, nikoli však závrať z neznáma.

Prostorové strašení děti snesou

Vánoční koleda

USA, 2009, 95 min.

režie Robert Zemeckis,

hrají Jim Carrey, Gary Oldman, R. W. Pennová,

Hodnocení: 60 %

Metoda motion capture umožňuje digitálně zaznamenávat pohyby herců a z nich pak stvořit animované postavy s lidskými rysy. Takové umělé hrdiny nové generace dosadil režisér do klasického příběhu Charlese Dickense, který se od vynálezu kinematografie dočkal nejméně dvaceti verzí a stal se angloamerickou tradicí Vánoc podobně jako u nás Tři oříšky pro Popelku.

Z filmu Vánoční koleda

Vypráví vlastně mravoličnou pohádku o polepšení odporného skrblíka, jež zařídí trojice přízraků: duch minulých, přítomných a budoucích Vánoc. K rodinné osvětě a dobovému sociálnímu melodramatu film přidává ještě dva šikovné bonusy, hororovou atmosféru a akční scény.

Rodiče nemusí mít obavy, na premiéře se ukázalo, že děti snášejí prostorové strašení i létání líp než otcové, jimž zběsilé jízdy rozhoupávají žaludek. Zato dlouhé dialogy s výchovným obsahem a archaickým jazykem „Ó běda“ jsou pro malé diváky občas únavné.

Opojné lety a pády střemhlav

Z pohledu dospělých patří k nejzajímavějším prvkům skvělý Jim Carrey v hlavní roli, který by mohl od hodiny hrát na divadelní scéně Molierova Lakomce, a vskutku velkolepé výtvarné i trikové zpracování. Vrstvení ploch, stylizované masky či starý Londýn v detailech i nadhledu se zdají být pro duchařinu jako stvořené. Někteří „bubáci“ působí spíše legračně než hrozivě, ale Zemeckis se s nimi vyřádil jako kluk, hlavně při opojných letech a pádech střemhlav; měl jimi šetřit, neboť v úhrnu účinkují mechanicky.

Nicméně právě pohledné efekty odlehčují naučnou moralitu; těší dobové tance; bohatá, až zhýrale dekadentní zdobnost jednoho z duchů; záhrobní scény, černý kočár, kostlivci a zombíci. Finále už se noří do přílišné plačtivosti, ale stihne i humor.

Vánoční koleda prostě zosobňuje film výtečně udělaný i prodaný, ale zahleděný do mylné samospasitelnosti technických hraček. Dle hesla třikrát a dost by se tvůrce Forresta Gumpa zas mohl vrátit k podstatě: ať už k filmu „jen“ klasicky animovanému nebo „jen“ hranému, ale hlavně k příběhu, který se stane novým zjevením.

Klasická Koleda létá s trojrozměrnými duchy, závrať z neznáma nepřinese