RECENZE: Chudák Kraken: nový Souboj titánů by ocenil snad jen Jára Cimrman

Dalo by se srovnávat: s devětadvacet let starým originálem i s ještě starší řeckou legendou. Souboj titánů z dílny francouzského režiséra Louise Leterriera je ale tak moc špatný, že se srovnávání pokusíme vyhnout. Raději. Pro předlohu by to byla urážka.

Není sporu o tom, že každý pokus o remake díla, jež se těší auře dokonalého a nedotknutelného, nemá daleko k sebevraždě. Jinými slovy Leterrier si naběhl, už když se klasiku z roku 1981 vůbec rozhodl natočit.

Jiná věc je, že i z takové výchozí pozice lze těžit: když se od vás očekává propadák, můžete v podstatě jen mile překvapit. To však vyžaduje zaprvé pokoru vůči originálu a zadruhé když ne pokoru, tak dokonale vyargumentovanou originální vizi. Leterrier nepředvedl ani jedno, a tak jeho verzi Perseova dobrodružství nezachrání ani vyspělejší triky, ani momentálně oblíbená 3D technologie.

Urazí Poseidona, naštve se Hádes

Řekli jsme žádné srovnávání. Velkoryse tedy přejděme skutečnost, že nový Souboj titánů tak trochu postrádá logiku původního díla (pročež například nechápeme, proč vlastně Perseus zachraňuje Andromedu, když o ní sotva slyšel).

Souboj Titánů

30 %

USA/VB, 108 min

režie: Louis Leterrier,

hrají: Sam Worthington, Liam Neeson, Hans Matheson, Ralph Fiennes

Kinobox: 60 %

IMDb: 5.8

Přenesme se i přes smutný fakt, že ruku v ruce s absencí smyslu jde „do kytek“ i celá řecká mytologie. Malý příklad: Kdo se rozzuří, když vzbouřený lid svrhne do vln moře sochu boha DIa? Zeus nikoli - válečnou sekyru vykope Hádes alias bůh podsvětí.

Kdyby Leterrieovy dech beroucí konstrukce fungovaly, odpustíme mu je - každá snaha vítána. Problém je, že Leterrier se nesnaží. Výsledkem tak není (a ani nemůže být) nic jiného, než rozplizlý nudný patvar, jenž vyvolává smích zásadně tam, kde nemá.

Nutno říct, že největší slabinou je už sám scénář (Travis Beacham, Phil Hay, Matt Manfredi). Nejenže herci nemají co hrát, protože jim nikdo nevymyslel kloudný dialog - a připomeňme, že jde o taková esa, jako jsou Liam Neeson nebo Ralph Fiennes.

Nejenže postavy jsou loutky bez duše i jakékoli vlastní historie, která by diváka přiměla, aby ho alespoň trochu zajímaly; to se mimochodem týká i ústřední postavy Persea v podání Sama Worthingtona, jehož putování za Krakenem postrádá smysl, motivaci i jakékoli vnitřní napětí.

Největší pohromou je didaktičnost s bezmála cimrmanovským vyzněním. Kde jsme? A kdo je tohle? Pro případ, že bychom se neorientovali, Perseus se za nás vždy a všude zeptá svůdné průvodkyně (s níž se mimochodem málem pomiluje). Představte si, že jste na klasickém školním výletě a posloucháte paní učitelku čtoucí z bedekru: tak nějak vypadá Souboj titánů 2010.

Chudák Kraken

„Blýsknul“ se ovšem i sám režisér: umět něco zpackat tak, jako se jemu podařilo zpackat krakenovský „vrchol“, to je skoro umění.

Poté, co přežijeme Diův sex, krásnou (!) Medúzu s hadím tělem i božstvo jako vystřižené z televizních pohádek (chybí už jen komorní balet České televize) a zazní kýžené „Vypusťte Krakena“, rozeběhne se děj, na jehož konci zůstane jen pachuť trapnosti a zklamání.

Mnozí Leterrierovi vyčítali, že podobu bájné příšery necitlivě odhalil už v traileru. Vem to čert - zlatý hřeb je zlatý hřeb, a tak se na zápas člověka a monstra těší skoro každý, kdo zná verzi Desmonda Devise.

Jenže francouzský tvůrce udělal to nejhorší, co mohl: záběr vstávajícího Krakena neodpustitelně rozbil žánrovými obrázky tu (ochotnicky) vyděšené Andromedy, tu (ochotnicky) vyděšeného věštce popřípadě dalších obyvatel.

Dílo zkázy je dokonáno. Když se netvor po dlouhých minutách konečně vynoří a začne akce, už ani nevíme, proč se vlastně objevil, natož že bychom snad měli Perseovi držet palce.

Byla by toho ještě spousta, co lze Leterrierovu snímku vytknout - včetně zcela bezdůvodně přidaného třetího rozměru, který jednak paradoxně skoro nepostřehneme, jednak ničí kvalitu a ostrost obrazu. Ale proč se namáhat. Jeden Francouz zkrátka natočil jeden špatný film. Takových ještě bude. Bohužel.