RECENZE: Meryl Streepové to jako rockové barové harcovnici sluší

Proč film Ricki and the Flash, což je název kapely, jde do českých kin pod názvem Nikdy není pozdě, patří k záhadám vesmíru. Naštěstí má Meryl Streepovou, a tu si divák vždy rád najde – i pod zakukleným názvem.

Meryl Streepová ve filmu Nikdy není pozdě | foto: Falcon

Na čistou komedii je film trochu moc sladkobolný a předvídatelně smířlivý, jako by se Diablo Codyová, nositelka Oscara za scénář snímku Juno, při volné inspiraci osudem své tchyně příliš rozněžnila. Ale pořád má v rukávu dva trumfy, které nemohou selhat: Meryl Streepovou a muziku.

Vždy s úsměvem!

Od prvé vteřiny, kdy herečka s kytarou, v upjatých kožených kalhotách a ověšená korálky rozjede rockový nářez, je jasné, že má rytmus v krvi a živelnou radost vyzařuje až k poslednímu stolku zapadlého baru, v němž skončila. Protože hrdinka Streepové, která kdysi kvůli hudební kariéře opustila rodinu, po nocích hraje pro štamgasty se svou kapelou a ve dne se živí u pokladny v samoobsluze, kde jí vnucují úslužné „Vždy s úsměvem!“

Nikdy není pozdě

60 %

USA, 2015

Až jednoho dne musí u letištní kontroly sundat všechny extravagantní náramky, protože ji exmanžel čili Kevin Kline povolá za jejich dcerou, která se hroutí z partnerovy nevěry. Přijdou i synové a propuká konfrontace již dospělých dětí, které vychovala jiná žena, s jejich biologickou matkou, jež je zradila kvůli vlastnímu snu. „Jsme ti dávno ukradení,“ vmetou jí do tváře ve vypjaté přestřelce dávných křivd.

Zkouška ohněm

Rodinné melodrama bohužel na čas opouští muziku, humor však naštěstí ani na okamžik. Značnou měrou jej vytváří kontrast výstřední energické matky a vyhaslé zanedbané dcery, kterou výtečně hraje Mamie Gummerová, skutečná dcera Streepové. Jejich souboje i postupné ženské spojenectví vyzařují přirozenou důvěrnost, které by se jinak těžko docílilo, třeba v kouzelné scéně, kdy bývalí manželé s dcerou zažívají marihuanový večírek.

Meryl Streepová ve filmu Nikdy není pozdě

Zábavný moment poskytuje také napětí mezi rockerkou a ženou, která ji na postu matky nahradila. Postava Streepové se totiž už v úvodních nenucených promluvách k publiku odkopává v nekorektních postojích vůči prezidentu Baracku Obamovi – a macecha je černoška, což vzájemné jiskření založené na žárlivosti rozdmýchává i politicky.

Půdorys civilizované rodiny, pro niž je vyžilá nespoutaná barová harcovnice černou skvrnou na společenské pověsti, není dvakrát objevný, a dokonce začíná mírně nudit, než se vyprávění přenese zpět na pódium.

Na Streepovou tu čeká jednak nejpříjemnější překvapení filmu, Rick Springfield ve střízlivě působivé roli její muzikantské i životní opory, jednak zkouška ohněm, protože coby vetřelkyně vyrazí s celou kapelou na synovu svatbu: usedlou, noblesní, po všech stránkách snobskou a ještě k tomu ekologickou, což je další zdroj vtipu.

Velké hudební finále samozřejmě divák od počátku čeká a snadno také uhádne, zda vrcholný trapas, tedy vpád rockových veteránů mezi odměřenou smetánku v róbách, skončí fiaskem, nebo vítězstvím.

Ale vlastně mu to moc nevadí, protože vzdor limonádově jímavému nátěru chce znovu zažít Streepovou s kytarou, neskutečnou energii, která z ní sálá, i její osobní prožitek slavných písní. Nezdolná rocková zpěvačka a baskytaristka Suzi Quatro má ve své herecké vrstevnici silnou konkurentku.