RECENZE: Ani ozbrojené 3D dorostenky nespasí čtvrtý Resident Evil před nudou

Pro fanoušky povinná záležitost, pro ostatní zbytečnost. Už čtvrtý díl sci-fi Resident Evil nese podtitul Posmrtný život, ale "živého" tu není nic.

Resident Evil: Afterlife | foto: pro iDNES.cz

Úvodní titulky, tma, déšť, zpomalování, vyčkávání – a chramst! Právě se zakousl první zombík. To je celé. Vítejte doma, ve světě hororové sci-fi Resident Evil, tentokrát ve čtvrtém dílu s podtitulem Afterlife a s novým lákadlem trojrozměrné podívané.

Jinak je všechno na svém místě, počínaje režisérem prvního snímku série Paulem W. S. Andersonem a konče ústřední bojovnicí v podání Milly Jovovich, která by pouze měla ubrat na herectví obočím – přece jen jí přibylo vrásek.

Právě Jovovich v několika větách shrne, co se na úplném začátku – ve filmu z roku 2002 – vlastně přihodilo. Ve zkratce: z laboratoře zlotřilé společnosti unikl virus, jenž lidi přetvořil v krvelačné zombie, a hrdinka v čele zvláštního komanda s pomocí hrstky přeživších zachraňuje zbytky lidstva, přičemž zlosynové jí chystají pasti.

Miss Mokré tričko

Resident Evil: Afterlife

50 %

VB, Německo, Francie, Kanada, 2010, 97 min,

režie Paul W. S. Anderson

hrají Milla Jovovichová, Wentworth Miller, Ali Larterová, Kim Coates

Kinobox: 56 %

IMDb: 5.8

Co mělo poprvé příchuť novosti, byť odvozené od populární počítačové hry, počtvrté už jen smrtelně nudí. Znovu a znovu pobíhají podzemím ztepilé slečny v přiléhavých černých úborech ověšené zbraněmi, které za pět minut změní ateliér v kašírované trosky. Je to podívaná vyloženě strojová, naprosto bezduchá, ve své umělosti bezchybná a dokonale nezajímavá.

Především pak Resident Evil – Afterlife zcela nepokrytě ukazuje, jak krátkozraké je hledat spásu v trojrozměrném formátu. Ostatně filmu předcházela upoutávka s režisérem-věrozvěstem „nového Avataru“, která se tvůrcům vymstila: vystřílela totiž předem veškeré lákavější momenty v čele s kombinací hororového vraždění ve sprchách s Miss Mokré tričko.

Díky za Aljašku

Bohužel 3D tu působí spíše jako účelová reklamní prezentace trikové technologie než podpora příběhu, který by přitom jakoukoli pomoc silně potřeboval. Bafání zombíků na dorostenky s flintami podobné mažoretkám už málokoho vyděsí a rádoby umělecké zastavování obrazu je často k smíchu.

Ano, zazní tu pár vtipů, přesně tři, a potěší panorama Aljašky, což však zařídí krajina i bez 3D. Červené letadélko nad vodami poskytne potěchu pro oko, dokud se vůkol nevynoří další zrůdičky.

Hrdinky se stihnou umýt a nalíčit, než postoupí o metr na věčné pouti z bodu A do bodu B, kde najdou posily, a z bodu B do bodu C, kde číhá zrada.

Padesát procent lze udělit jen za technickou bravuru, Aljašku a za pohled na apokalyptické ruiny slavného nápisu Hollywood. Dají se totiž brát jako spravedlivý trest za to, že tu vyrábějí paskvily typu Resident Evil – Afterlife.